Podle nařízení polského ministra financí z 2. března 1926, Dz. U. R. P. č. 23, pol. 139, o dobrovolném soupisu obligací vydaných soukromými podniky a soukromými drahami v bývalém území rakouském, pokud požívaly státní záruky, povolen jest soupis obligací v § 3 této vyhlášky vyjmenovaných s výstrahou, že papíry, které k soupisu podle tohoto nařízení nebudou včas přihlášeny nebo předloženy, nemohou býti zhodnoceny (valorisovány) (§ 4).

Podle čl. 67 smlouvy z 23. dubna 1925 mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, č. 56/1926 Sb. z. a n., stane se soupis polských cenných papírů náležejících příslušníkům republiky Československé, jak jej má na zřeteli § 43, odst. 4., nařízení presidenta republiky Polské ze dne 14. května 1924 ve znění stanoveném nařízením presidenta republiky ze dne 27. prosince 1924, prostřednictvím Československého zúčtovacího ústavu v Praze II., Příkopy (hlavní budova Zemské banky, dvorana depositního oddělení).

Předmětem soupisu jsou obligace společností:

Soupisové přihlášky podati jest jediné na úředních tiskopisech dvojmo:

Jinak platí o soupisu těchto obligací ustanovení vyhlášky (II.) ministra financí z 29. listopadu 1926, č. 217 Sb. z. a n., o soupisu polských soukromých obligací.