Otázky státního občanství v území těšínském, v Oravě a Spiši byly upraveny usnesením československo-polské delegace pro Těšínské Slezsko, Oravu a Spiš v Opavě dne 16. června 1922 na základě rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 28. července 1920 takto:

1. Nabytí státního občanství ipso jure

Státního občanství ipso jure nabývají osoby, které na bývalém území plebiscitním, tvořícím nyní součást Československa nebo Polska, mají domovské právo ode dne 1. ledna 1914 nebo mají tam bydliště ode dne 1. ledna 1908. Právo státního občanství mají tyto osoby ve státě, v němž leží nyní jejich obec domovská, resp. obec bydliště.

Ty osoby, které nabývají státního občanství na základě domicilu, nepotřebují žádat o slib domovské příslušnosti.

Osoby mající domovské právo a obcích, jichž území je rozděleno hranicí obou států, stávají se občany toho státu, kterému připadla část obce, v níž měly bydliště dne 28. července 1920. Jestliže pak takové osoby neměly bydliště v rozdělené obci zmíněného dne, nabudou státního občanství státu, jemuž připadla ta část obce, v níž měly bydliště naposled před vystěhováním se z obce.

Jako důkaz o právu domovském nebo domicilu budou kromě výtahů ze záznamů o pobytu nebo ze seznamů obecních příslušníků přípustny i jiné průkazy, například svědectví osob.

V případě současnosti domovského práva i domicilu jako titulů pro nabytí státního občanství ipso jure dlužno v první řadě vzít zřetel na domovské právo jako titul nabytí státního občanství.

2. Nabytí státního občanství se souhlasem vlády

Osoby, které na území bývalého Těšínského Slezska, Oravy nebo Spiše nabyly po 1. lednu 1914 domovského práva nebo zvolily si po 1. lednu 1908 stálé bydliště, nabudou státního občanství polského, pokud se týče československého pod podmínkou, že vláda československá, popřípadě polská, dá k tomu předem svolení.

O nabytí státního občanství československého, popřípadě polského mohou rovněž žádat osoby, které mohly v zásadě nabýt státního občanství příslušného státu ipso jure na základě domicilu před 1. lednem 1908, nenabyly ho však pouze proto, poněvadž podle zásady vyslovené v bodě 1. odst. 5 nabyly státního občanství v druhém státě na základě přednosti domovského práva jako titulu nabytí státního občanství.

Pokud tyto osoby nepodaly dosud žádosti o propůjčení státního občanství, mohou ji ještě podat během tří měsíců ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.

Nebude-li přiložen k takové žádosti slib domovského práva, pokud je ho potřebí, mají úřady, nařizujíce doplnění žádosti, určit k tomu přiměřenou lhůtu, která v případech uvážení hodných může být ještě prodloužena. Doplněné žádosti, podané znovu v této lhůtě, budou považovány za podané včas.

Politické úřady I. instance poučí vhodným způsobem místní obyvatelstvo o možnosti podávání takových žádostí.

Žádosti o státní občanství jak na základě domovského práva, tak i domicilu, nabytého před 28. říjnem 1918, budou vyřizovány příznivě, vyjímaje:

a) pokud se týkají osob, které se dopustily zločinu nebo trestného činu ze ziskuchtivosti;

b) pokud by udělení státního občanství mělo za bezprostřední důsledek zařízení státních financí nebo veřejných fondů, čímž však nesluší rozumět nároky například na podporu pokladen nemocenských, bratrských apod.;

c) osoby, žádající na základě domicilu, které nebydlely nepřetržitě v jedné obci v době od 28. října 1918 do 28. července 1920, nebo konečně,

d) pokud by udělení státního občanství bylo nepřípustným z jiných vážných státních důvodů, přičemž však nemohou nikdy být příčinou neudělení státního občanství okolnosti povahy národně-politické, nejsou-li rázu protistátního. Činy z doby od převratu do ukončení plebiscitní akce nepřicházejí v úvahu.

V případě zamítnutí bude současně podána služební cestou ministerstvu vnitra zpráva o důvodech zamítnutí․ Na požádání vyslanectví druhého státu sdělí mu příslušné ministerstvo zahraničních věcí důvody definitivního zamítnutí.

V případě zamítnutí žádosti jednou z vlád bude mít osoba, žádající o státní občanství, právo obrátit se během tří měsíců ode dne, kdy obdrží písemně zamítavé rozhodnutí, s touž žádostí na druhou vládu. V případě opětného zamítnutí řídí se státní občanství dotyčné osoby mírovými smlouvami.

S osobou, žádající o státní občanství na základě domovského práva, nebude až do vyřízení jejího podání nakládáno ve státě, o který jde, jako s cizozemcem, a nemusí taková osoba žádat o nový slib domovské příslušnosti leč, že nabyla domovského práva po 28. říjnu 1918.

Žádosti o udělení státního občanství již podané mají být vyřízeny do jednoho měsíce ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.

3. Opce

Opční prohlášení mají být vyřízena do jednoho měsíce ode dne, kdy toto ustanovení nabude působnosti.

V případě formálních nedostatků opčních prohlášení mají úřady, nařizujíce doplnění takových prohlášení, určit k tomu přiměřenou lhůtu a doplněná prohlášení, podaná znovu v této lhůtě, považovat za podaná včas.

Opční prohlášení, podaná v konzulátě, nepodléhají kolkovnému. Za ženu optuje muž, za děti do 18 let rodiče, pokud se týče poručníci.

Obě strany souhlasně prohlašují, že obsah ustanovení čl. 1 o státním občanství byl vyhlášen v republice Československé výnosem ministerstva vnitra ze dne 8. listopadu 1922, číslo 83.461 a v republice Polské nařízením ministerské rady ze dne 12. prosince 1922 Dz. U. R. P. č. 10 ex 1923 č. 58.

Republika Polská uděluje dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a republika Československá udělí v tentýž den milost osobám, které

Amnestie stanovená v čl. 3 záleží v tom, že se:

Sbíhají-li se trestné činy, uvedené v čl. 3, s jinými trestnými činy, vztahuje se milost pouze na ony trestné činy a nebude mít vliv na trestní řízení a výkon trestu uložené pro tyto.

Předměty, které byly zabaveny v trestním řízení dosud právoplatně neskončeném, a rovněž jistoty a podobná plnění, jež byla konána, aby byla odvrácena vazba, budou vráceny, a to i tehdy, byly-li uznány za propadlé z toho důvodu, že ten, kdo jistotu dal, nesplnil povinností mu uložených.

Předměty, které byly zabaveny pro účely jiného trestního řízení, nebo ty, o nichž je důvodné podezření, že byly nabyty a jsou drženy bezprávně, jakož i zbraně a třaskaviny, nebudou však vráceny.

Osoby, jimž bude udělena milost podle předchozích ustanovení, mohou se vrátit do svého dřívějšího bydliště a nebudou tam podrobeny z důvodu spáchání trestných činů výše uvedených žádným omezením.

Pokud nebylo trestní řízení právoplatně skončeno, přihlížejí k udělené milosti jako důvodu zániku trestnosti činu orgány veřejné žaloby i soudy, i když se jí obviněný nedovolává.

Byl-li však již právoplatně uložen trest, rozhodne soud, který vynesl rozsudek v prvé stolici, z povinnosti úřední nebo na žádost odsouzeného usnesením, zda jsou tu podmínky amnestie, a byl-li vyměřen v případě čl. 3 týmž rozsudkem společný trest, určí zároveň, jaká část trestu se promíjí. Do usnesení bude lze si u něho stěžovat k nadřízenému soudu do patnácti dnů.

Republika Polská uděluje dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a republika Československá udělí v tentýž dne milost osobám, které

O rozsahu a účincích milosti platí obdobně ustanovení čl. 4 - 7 této smlouvy.

O tom, zda jsou tu podmínky amnestie, rozhodnou příslušné úřady správní (administrativní policejní vrchnosti) první stolice.

Byl-li nálezem vyměřen společný trest za trestné činy, stanoví úřad, který nález vydal, jaká část trestu se promíjí.

O stížnostech proti rozhodnutí úřadů uvedených v předchozím odstavci rozhodne se pořadem instancí.

Příslušníci republiky Československé národnosti polské budou užívat v Československu všech práv, která by jim podle jejich počtu mohla příslušet na základě předpisů ústavy, zákonů i nařízení československých o menšinách, jakož i ustanovení této smlouvy. Stejně příslušníci republiky Polské národnosti československé budou užívat v Polsku všech práv, která by jim podle jejich počtu mohla příslušet na základě předpisů ústavy, zákonů i nařízení polských o menšinách, jakož i ustanovení této smlouvy.

Týče se to obyvatelstva usazeného na bývalém území plebiscitním Těšínského Slezska, Oravy i Spiše, rozděleném rozhodnutím konference velvyslanců z 28. července1920 mezi Polsko a Československo, i obyvatelstva usazeného v ostatním území republiky Polské, resp. republiky Československé.

Mluví-li se v této smlouvě o kvalifikované menšině v Československu nebo v Polsku, je tím rozumět menšinu, které jsou přiznána menšinová práva platnými zákony československými, resp. polskými.

Obě smluvní strany prohlašují souhlasně, že jsou rozhodnuty nakládat blahovolně: Republika Polská s menšinou československou a republika Československá s menšinou polskou.

Obě smluvní strany uznávají povinnost loyality menšin proti státu, v němž se nalézají. Přitom nebude se za neloyálnost považovat obrana práv menšinových.

Pro stanovení národnosti nebo jazyka mateřského je směrodatné prohlášení dotyčné osoby nebo jejího právem povolaného zástupce, a to v rámci zákonů státních.

Jakýkoliv způsob násilného odnárodňování je nedovolený.

Zejména prohlašují obě smluvní strany, že považují za protizákonný každý nátlak na rodiče, aby posílali děti do škol jiného jazyka vyučovacího, než je jejich jazyk mateřský.

Soudní i administrativní projednávání a protokolování se stranami, doručování obsílek, obžalovacích spisů, rozsudků a nálezů, jakož i přijímání a vyřizování podání, zápisy do pozemkových knih, vnější označování úředních budov, vydávání veřejných vyhlášek a prohlášení v obvodech, které vykazují kvalifikovanou menšinu národní, bude se dít pro menšinu československou, resp. polskou také v jazyku československém, resp. polském.

V obcích a osadách s obyvatelstvem národnosti československé, kde menšina československá podle svého počtu nepožívá práv jazykových, tj. na Volyni, dovolí vláda polská užívat jazyka československého v úřadování obcí a osad, pokud to neodporuje platným předpisům zákonným.

Aby menšině polské, resp. československé bylo umožněno fakticky užívat jazykových práv před soudy, úřady a orgány státními, obě smluvní strany učiní opatření, aby u soudů, úřadů a orgánů státních, jejichž působnost se vztahuje na obvody s kvalifikovanou menšinou polskou, resp. československou, byly v těchto obvodech a mámo to rovněž podle možnosti u jiných soudů a správních úřadů, které jsou pro uvedené obvody první instancí, s vyloučením úřadů centrálních mezi úředním personálem v dostatečném počtu osoby, které vedle jazyka státního ovládají jazyk polský, resp. československý.

Při udílení koncesí, oprávnění, úředních povolení apod., jakož i při udílení subvencí, státních přídělů a jakýchkoli oprávnění výdělečných v republice Československé, resp. v republice Polské budou občané českoslovenští národnosti polské, resp. občané polští národnosti československé, jakož i tuzemské osoby právnické v mezích zákonů postaveni na roveň osobám národnosti československé, resp. polské.

Obě smluvní strany se zavazují, že také v obvodech, kde menšina podle platných předpisů nemá nárok na zřízení samostatných veřejných škol národních (obecných a občanských), povolí zřízení soukromých škol s vyučovacím jazykem dotyčné menšiny s právem veřejnosti, budou-li splněny zákonné podmínky, a udělí jim podle možnosti též podpory; zejména zabezpečí vláda polská všechny možné úlevy při zřizování samostatných

soukromých škol s československým jazykem vyučovacím na Volyni.

Osoby zaměstnané při vyučování, čítaje v to i správce škol, v československých školách republiky Polské, resp. v polských školách republiky Československé, jakož i při bezprostředním dozoru na takové školy národní mají být národnosti československé, resp. polské a mají mít předepsanou jazykovou a odbornou kvalifikaci. Přitom ovšem je se řídit zákony v daném státě platnými.

Kandidáti učitelství, českoslovenští občané polské národnosti, resp. polští občané československé národnosti, kteří nabyli učitelské kvalifikace v Polsku, resp. v Československu, budou podle potřeby přijímáni do učitelské služby v polských školách v republice Československé, resp. v československých školách v republice Polské pod podmínkou, že složí doplňovací zkoušku podle předpisů platných v Československu, resp. v Polsku. S učiteli těmi bude, složí-li doplňovací zkoušku, jednáno stejně jako s učiteli, kteří nabyli učitelské kvalifikace v daném státě.

Pro československé školy národní v republice Polské a pro polské školy národní v republice Československé budou ustanoveny v nejširších mezích, jaké připouštějí platné předpisy (zákony i nařízení), zvláštní bezprostřední orgány správní.

O zabezpečení potřebných a vhodných čítanek, učebnic a pomůcek učebných pro veřejné školy stará se každý stát. Žádná veřejná škola nemůže být zůstavena bez čítanek, učebnic a pomůcek učebných, jež jsou předepsány a nezbytny pro pravidelný chod vyučování. Ve všech těchto knihách a pomůckách je užívat vždy jazyka spisovného.

Úmluva obsažená v této části zůstává v platnosti, pokud nebude vypovězena. Nemůže být vypovězena před uplynutím dvanácti let; bude-li vypovězena, pozbývá působnosti šesti měsíců po výpovědi.

Spisovým materiálem je rozumět:

Obě smluvní strany se vzájemně zavazují, že se postarají o to, aby veškerý spisový materiál míst přicházejících v úvahu až do konečného vyřízení všech otázek týkajících se rozdělení tohoto materiálu, byl zachován tou měrou neztenčený, že bez vědomí a svolení druhé smluvní strany nebude žádný díl tohoto materiálu jinde umístěn, skartován nebo nějakým způsobem zcizen nebo zničen.

Pokud se týče elaborátů katastru daně pozemkové (triangulační, katastrální, evidenční operáty, originální mapy, čistotisky, přehledné mapy, indikační nástiny, odhadní operáty, parcelační protokoly apod.), platí ještě další zvláštní ustanovení:

Je-li rozdělení těchto elaborátů možné bez poškození celku, budou vydány takové dílčí operáty dle míry územní příslušnosti. Vydání materiálu pohraničního území v originálu nebo v kopii bude s podrobným seznamem provedeno co možná nejdříve po podpisu této smlouvy.

Výlohy spojené s pořízením kopií hradí strana, jež obdrží originál.

Obě smluvní strany bezodkladně vydají nařízení, týkající se vzájemného vydání spisů soudních, rejstříků, knih a map pozemkových v soudních okresech rozdělených mezi republiku Československou a republiku Polskou a nacházejících se při jakýchkoli soudních instancích cestou dorozumění mezi ministerstvy spravedlnosti obou stran.

Ohledně spisů, týkajících se komunikací všeho druhu, vyjímajíc dráhy železné, je se řídit zásadami uvedenými v příčině spisů týkajících se jednotek správních i jednotek teritoriálních, rozdělených novou hranicí polsko-československou [čl. 24 a), odst. 1].

Společné spisy, týkající se silnic přetnutých hranicí, obdrží strana, v jejímž držení nalézá se větší část jednotlivé komunikace na území Slezska Těšínského a též bývalého plebiscitního území na Oravě a Spiši [čl. 24 a), odst. 2, 3, 4].

Úprava otázek týkajících se rozluky spisů vojenských, železničních a spisů uschovaných dosud u úřadů rakouských zůstane vyhrazena s tím, že část o spisové rozluce (čl.23 až 33) nenabude působnosti, pokud obě strany se nedohodnou také o těchto věcech.

Majetek země Slezské, bývalých žup Oravských a Spišské, jakož i jiných samosprávných svazů a veřejnoprávních korporací, které existovaly dne 28. října 1918 a jejichž obvod nebo druh působnosti byl rozdělen novou hranicí mezi republikou Polskou a Československou na základě rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920, podléhá likvidaci podle ustanovení této smlouvy.

Majetkem veřejnoprávních korporací a ústavů, který má být rozdělen, rozumějí se veškerá věcná práva, výsady, práva obligační, dluhy, břemena a závazky, jakož i všeliké právní poměry majetkové povahy. Mimo to stejně jako tyto majetky je rozdělit všeliké fondy, na něž státní nebo samosprávné úřady měly dozor.

Z likvidace jsou vyloučeny: statek veřejný, silnice a cesty, chrámy a kaple, církevní sbory, hřbitovy, jakož i pomníky všeho druhu apod.

Veškeré otázky týkající se udržování pohraničních mostů, společných silnic a cest, užívání vodovodu, elektrárny, plynárny, sítě tramvajové a kanalizační oběma částmi bývalé obce Těšína, dále právních poměrů na pohraničních tocích (vodách tekoucích), jakož i stanovení povahy hraniční čáry těmito toky probíhající, upraveny budou zvláštními dohodami mezi oběma státy na podkladě dat získaných u příležitosti administrativních pochůzek po hranici, provedených společně zúčastněnými delegacemi mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské.

Směrodatným pro likvidaci (tj. pro zjištění a ocenění majetku) je zásadně stav majetku dne 28. října 1918.

Svazy samosprávné a korporace veřejnoprávní mohou se dohodnout o likvidaci samy, a to v rámci předpisů je zavazujících.

Pokud se samy nedohodly nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, předloží soupis veškerých aktiv a pasív, podléhajících rozdělení (inventáře a případně bilance) podle stavu ze dne 28. října 1918 likvidační komisi.

Nestane-li se tak, vyhotoví tyto soupisy orgán, určený k tomu likvidační komisí, přičemž na její požádání poskytnou pomoc jak správy těchto majetků, tak i příslušné úřady.

Zúčtování nepodléhá majetek, o jehož rozdělení byly nebo mají být sjednány zvláštní smlouvy.

To platí především o spořitelnách města Těšína, Jablunkova a Fryštátu, o sirotčích pokladnách a ústavech pro sociální pojišťování.

Co do rozdělení spisů zavazují zvláštní předpisy této smlouvy.

Hodnota majetku ocení se podle zásad slušnosti a spravedlnosti.

O vlastnictví nemovitostí s inventářem a příslušenstvím, jakož i o vlastnictví movitostí rozhoduje zásada územní.

Práva majetková, vzniklá z pohledávek veřejného i soukromého práva za osobami fyzickými i právnickými, připadnou té straně, na jejímž území nachází se v den, kdy tato smlouva nabude působnosti, předmět zatížený těmito pohledávkami, pokud se týče bydliště nebo sídla dlužníka. Pokud majetek, který připadl v podíl jedné ze stran, představuje hodnotu větší, než jaká té které straně náleží podle rozdělovacího klíče, započte se přebytek k dobru druhé strany.

Břemeno dluhů zabezpečených hypotekárně převezme ona strana, která převzala vlastnictví nemovitosti zatížené dotyčnou hypotékou. V případě, že nemovitost zatížená hypotékou byla rozdělena novou hranicí, bude hypotekární dluh rozdělen mezi obě části hranicí přeťaté nemovitosti v poměru v jejich ploše a v poměru jejich výnosnosti zapsané do pozemkového katastru. Tím způsobem budou rozděleny hypotekární dluhy, váznoucí simultánně na několika nemovitostech, z nichž jedna leží nyní na území republiky Polské a jiná na území republiky Československé.

Rozdělení dluhů hypotekárních, provedené podle předcházejících zásad mezi části nemovitosti přeťaté hranicí, resp. mezi jednotlivé nemovitosti zatížené dosud simultánní hypotékou, bude na žádost zúčastněné strany zapsáno do příslušných pozemkových knih.

Dluhy nezabezpečené a jiné závazky, které nespadají pod ustanovení předchozího článku a tíži samosprávné svazy nebo veřejnoprávní korporace, budou rozděleny v poměru k hodnotě převzatého majetku.

Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků země Slezské, které nespadají pod ustanovení čl. 44, přejímá strana československá.

Břemeno nezajištěných dluhů a jiných závazků bývalé obce Těšína přejímá strana polská.

Aby se vyvarovalo obtížím a nákladům, jež by byly spojeny s podrobným zúčtováním majetku země Slezské a bývalé obce Těšína, obě smluvní strany shodly se na tom, že na úplné vyrovnání vzájemných likvidačních nároků těchto svazů poukáže strana polská straně československé částku pět miliónů šest set tisíc korun československých, splatnou ve dvou stejných lhůtách ročních dne 2. ledna 1926 a 2. ledna 1927.

Tím je likvidace majetku země Slezské a bývalé obce Těšína definitivně vyřízena.

Rozdělení nadací mezi oba státy bude provedeno likvidační komisí, o níž je řeč ve čl. 48 této smlouvy, na základě nadačních listin se zřetelem na účel a závazky nadací.

Podrobné zúčtování, pokud nebylo provedeno touto smlouvu nebo svazy nebo korporacemi samými, provede podle výše uvedených zásad smíšená likvidační komise československo-polská.

Komise ta bude sestavena do šesti týdnů ode dne ratifikace této smlouvy a bude se skládat ze zástupců obou stran, a to po jednom zástupci a jednom náhradníku z každé strany a z potřebného počtu expertů. Bude zasedat střídavě v Opavě a Katovicích.

Zahájení prací komise bude stanoveno dohodou obou vlád.

K platnému usnesení likvidační komise je třeba shody delegací obou stran.

Případný nedostatek shody bude konstatován oběma delegacemi na společné schůzi.

Každé z delegací náleží právo konstatovat jednostranně nedostatek shody během jednoho měsíce od schůze zmíněné v předchozím odstavci a předložit spornou otázku své vládě, která o tom zpraví vládu druhé strany.

V obou případech přechází rozřešení sporné otázky na vlády obou stran.

Jestliže se vlády obou států neshodnou ve sporné otázce jim přikázané do šesti měsíců ode dne, kdy jim byla věc odkázána likvidační komisí, nebo ode dne, kdy vláda jedné ze stran byla uvědoměna, že delegace druhé ze stran předložila spornou věc své vládě, mohou obě vlády odevzdat spornou otázku arbitrovi jmenovanému dohodou obou stran a v případě, že nedojde mezi nimi k dohodě, prezidentem Institutu mezinárodního práva v Bruselu.

Náklady spojené s řízením rozhodčím nesou obě strany stejným dílem.

Společenstva, spolky a jich svazy i jiné korporace, které nemají povahy veřejnoprávní, a jejichž okruh působnosti byl rozdělen novou hranicí, mohou, pokud se jim nezdaří provést zúčtování vnitřní dohodou, odevzdat provedení tohoto zúčtování likvidační komisi (čl. 48).

Komise provede zúčtování na podkladě zásad této smlouvy.

Obě strany se zavazují, že svolí, aby hospodářská činnost společenstev, spolků a jejich svazů i jiných korporací, zmíněných v odst. 1. tohoto článku, za dosavadních podmínek dále trvala až do doby, kdy likvidační komise skončí zúčtování.

Výměna peněz těchto společenstev, spolků a jejich svazů i jiných korporací nebude brána v pochybnost, pokud byla provedena před 1. lednem 1921.

Jestliže taková společenstva, spolky, jejich svazy a jiné korporace uskutečnily již faktické rozdělení majetku, obě strany se zavazují, že vyměří pouze daně připadající na majetek, který leží na území dotčeného státu, a to ode dne skutečného rozdělení.

Tato část smlouvy se netýká majetku vratislavského biskupství, který se nachází na části Slezska, která připadla Československé republice. O majetku tom sjednají v případě potřeby obě strany zvláštní smlouvu.

Penzijní závazky země Slezské, bývalých žup Oravské a Spišské a novou státní hranicí rozdělených okresů a obcí upravují se tímto způsobem:

Nedá-li se domovská příslušnost osoby, z jejíhož služebního poměru vznikl nárok na penzijní nebo zaopatřovací požitky, zjistit, nebo spadá-li příslušnost ta mimo území obou smluvních států, platím penzijní nebo zaopatřovací požitky ona část samosprávné korporace, v jejímž obvodě je ústav nebo úřad, ke kterému osoba výše označená v čas svého penzionování nebo úmrtí byla stále službou přidělena.

Vláda republiky Polské souhlasí s tím, že obligace vydané "Komunálním úvěrním ústavem země Slezské" (Kommunalkreditanstalt des Landes Schlesien), jakož i "Rakousko-Slezským ústavem pro úvěr pozemkový" (Oesterreichisch-Schlesische Bodenkreditanstalt) splatny jsou v korunách československých v poměru jedna koruna

československá za jednu korunu rakousko-uherskou.

Obě smluvní strany shodují se v tom, že službu obligací zmíněných v předchozím odstavci budou konat "Slezský komunální úvěrní ústav" a "Slezský pozemkový úvěrní ústav" v Opavě a že likvidace vzájemných právních poměrů provede se podle ustanovení obsažených v článcích dalších.

Pohledávky Komunálního úvěrního ústavu země Slezské za svazy samosprávnými na území republiky Polské, jakož i pohledávky Rakousko-Slezského ústavu pro úvěr pozemkový, které byly anebo jsou zajištěny hypotékou na nemovitostech ležících na území republiky Polské, přejímá republika Polská, popřípadě ústav k tomu cíli ustanovený vládou republiky Polské (nazývané dále stranou polskou). Slezský komunální úvěrní ústav a Slezský pozemkový úvěrní ústav v Opavě (nazývané dále stranou československou) jsou povinny do měsíce ode dne působnosti této smlouvy vydat straně polské smlouvy i dlužní úpisy, jakož i výpisy z knih účetních a všeliké jiné doklady o pohledávkách převzatých stranou polskou.

Svrchu zmíněné převzetí pohledávek bude na opatření vlády republiky Polské zapsáno do pozemkových knih a vyznačeno v dlužních úpisech. Republika Polská, popřípadě vládou republiky Polské určený ústav vstupuje do všech práv z titulu smluv o zápůjčkách a bude oprávněn vymáhat je podle právních předpisů platných v republice Polské.

Republika Polská, popřípadě ústav vládou republiky Polské určený, přejímá z titulu likvidace vůči straně československé břímě výplaty příslušné částky obligačního dluhu ústavů jmenovaných v článku 54 odst. 1, podle umořovacích plánů těchto ústavů sumou, jež odpovídá pohledávkám převzatým stranou polskou, a to podle jich stavu z 1. ledna 1925. Platy se konají v korunách československých v poměru jedna koruna československá za jednu korunu rakousko-uherskou. Aby příslušná suma mohla být zjištěna, strana československá předloží straně polské výkazy i s plány umořovacími a dovolí zástupci strany polské nahlížet do všech knih, korespondencí, výkazů, kont, dokladů a

všelikých jiných listin.

Aby byla zjištěna pokaždé suma dluhovaná stranou polskou podle článku 56, předloží strana československá straně polské 3 měsíce přede dnem každé splatnosti potřebné výpočty obsahující úroky, úmorové splátky a jednu třetinu správního příspěvku připadajícího na převzaté pohledávky. Straně polské bude příslušet právo verifikovat tyto výpočty způsobem obdobným způsobu zmíněnému v článku 56, jakož i právo navrhnout opravy, o nichž musí se stát dohoda měsíc přede dnem splatnosti.

Suma, již má strana polská zaplatit a která se stanoví podle předchozího odstavce tohoto článku, bude vyplacena straně československé tři dny přede dnem splatnosti salvo errore et ommissione, tj. s výhradou pozdějšího vyrovnání zjištěných chyb ve výpočtu.

Platy připadající na stranu polskou podle článku 56 za dobu od 1. ledna 1925 a dospělé, než tato smlouva nabude působnosti, budou splaceny stranou polskou do šesti neděl po tom, kdy strana československá předloží straně polské výpočty o těchto platech.

Strana polská bude moci provést všechny svrchu zmíněné platy podle své volby buď v hotovosti nebo splatnými kupóny i příslušnými obligacemi zmíněných ústavů úvěrních podle jejich nominální hodnoty, přičemž placení obligacemi je přípustno jen, pokud jde o splátky úmorové. Týmž způsobem nebo jiným způsobem, na němž se obě strany shodnou, bude moci strana polská každé doby zaplatit část nebo celý dlužný kapitál. Strana

československá na žádost strany polské poskytne všelikou pomoc při nakoupení cenných papírů potřebných k zmíněným platbám.

Z titulu vyrovnání úroků, úmorových splátek, úroků z prodlení i příspěvků správních za dobu do 31. prosince 1924 včetně, připadajících na pohledávky převzaté stranou polskou, splatí strana polská straně československé částku tři miliony korun československých v desíti splátkách půlročních po třech stech tisících korun československých. První splátka bude splatná 2. ledna 1926.

Republika Polská přejímá záruku za platby ustanovené v hořejších článcích. Naproti tomu jsou republika Polská, resp. polská část země Slezské prosty všelikých jiných záruk a zajištění, které by z titulu obligací a zástavních listů vydaných Komunálním úvěrním ústavem země Slezské a Rakousko-Slezským ústavem pro úvěr pozemkový mohly zatěžovat stranu polskou a které tedy budou zatěžovat jediné československou část země Slezské, resp. republiku Československou.

Republika Polská zříká se všelikých práv k majetku úvěrních ústavů zmíněných v článku 54 této smlouvy.

K urovnání různosti v názorech a k rozhodnutí sporů, jež by snad na základě této smlouvy mohly vzniknout, pokud nejde o sporné otázky, vyplývající z části V této smlouvy, jakož i k výkladu ustanovení smlouvy ve všech jejích částech zřizuje se:

Smíšená komise skládá se ze šesti členů, z nichž tři jmenuje vláda polská a tři vláda československá.

Delegace polská úřaduje ve Varšavě, delegace československá v Praze.

Komise jedná toliko o těch věcech, které ji budou přikázány jednou z delegací.

Delegace jednají spolu cestou písemnou.

Nedosáhne-li se touto cestou dohody, delegace se sejdou ke společným schůzím za střídavého předsednictví předsedů delegace československé a polské.

Zasedání budou se konat střídavě ve Varšavě a v Praze.

První společná schůze koná se ve Varšavě.

Nerozhodne-li smíšená komise sporného případu, je povinna odkázat jej rozhodčímu soudu.

Rozhodčí soud skládá se ze dvou členů jmenovaných vládou polskou, ze dvou členů jmenovaných vládou československou a z předsedy, zvoleného těmito čtyřmi členy.

Kdyby nebylo možno dosíci dohody v té věci, jmenuje předsedu prezident Institutu práva mezinárodního (Institut de droit international) v Bruselu.

Složení soudu rozhodčího je stálé.

Soud úřaduje střídavě v Praze a ve Varšavě, a to tak, že každý půl roku mění svoje sídlo.

První zasedání konat se bude v Praze.

Oba státy se zavazují, že smíšené komisi i rozhodčímu soudu poskytnou při vykonávání jejich působnosti všelikou pomoc a podporu; soudy i úřady správní jsou povinny všemožně spolupůsobit, zejména pokud jde o opatření důkazů a pomocného materiálu.

Řízení a vnitřní jednací řád stanoví si soud rozhodčí sám.

Rozhoduje se většinou hlasů, přičemž předseda hlasuje poslední. Je-li rovnost hlasů, rozhoduje hlas předsedův.

Každá vláda hradí požitky svých členů komise i soudu a polovici ostatních nákladů.

Smluvní strany shodují se v tom, že ani v jednom ani v druhém státu nemohou být vydány zákony nebo nařízení, které by odporovaly platným částem této smlouvy.

Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou co možno nejdříve vyměněny v Praze.

Nabude působnosti, pokud nic jiného není ve smlouvě stanoveno ohledně jednotlivých předpisů, patnáctého dne po výměně ratifikačních listin.

Smlouva byla vyhotovena ve dvou originálech, a to každý v jazykučeskoslovenském i polském; oba texty jsou autentické.

Tomu na svědomí podepsali shora jmenovaní zmocněnci tuto smlouvu a opatřili ji svými pečetěmi.

Dáno ve Varšavě, dne 23. dubna 1925.