Příplatek počítá se z peníze účtovaného v polských markách koncem rozhodného dne, t. j. 10. srpna 1920, s připsanými úroky do 30. června 1920, pokud budou v dokladech (§ 5, č. 2) číselně uvedeny; od tohoto součtu však odečísti jest úplně všechny částky po rozhodném dni až do dne účinnosti tohoto nařízení vybrané, kdežto na částky v této době uložené se vůbec nehledí.

Pohledávku, která koncem 10. srpna 1920 byla ještě účtována v papírových korunách rakousko-uherských, přepočítali jest na polské marky v poměru 100 K = 70 polským markám.

Částky vybrané v polských zlatých přepočítati jest na polské marky v témže poměru, v jakém se má celkový počet polských zlatých valorisací vyšetřených ke stavu polských marek ze dne 10. srpna 1920.

Z příplatku vypočítaného podle bodu č. 1 odečísti jest zálohu povolenou podle § 10 opatření č. 583/1920 Sb. z. a n.; rozdíl, o který tato záloha přesahuje příplatek, se však nevrací.

Příplatek povoluje se jen na pohledávku, která byla řádně a včas přihlášena podle vyhlášky ministra financí ze dne 14. března 1927 č. 32 Sb. z. a n., o soupisu peněžních pohledávek u všech peněžních ústavů v Polském Těšínsku s výjimkou vkladů u Těšínské spořitelny, a jde-li o pohledávku povinnou soupisem podle vládního nařízení ze dne 4. března 1919, č. 110 Sb. z. a n., o soupisu peněžních vkladů a členských a závodních podílů, byla-li taková pohledávka také podle tohoto nařízení řádně a včas sepsána.

Peněžním ústavem rozuměti jest nejen mateřský ústav peněžní, nýbrž i filiálku nebo jinou provozovnu peněžního ústavu, ať hlavní sídlo takového ústavu je kdekoliv.

Sirotčí pokladny nepokládají se za peněžní ústavy podle tohoto nařízení.

Peněžní ústav (č. 4) byl provozován v Polském Těšínsku nejpozději od 10. srpna 1920 nepřetržitě nejméně do dne, kdy nabylo působnosti toto nařízení. Tato podmínka považuje se za splněnou, i když dlužníkem z těchto pohledávek stal se zatím jiný peněžní ústav (č. 4) se sídlem v Polsku nebo v Československu. V ostatních případech rozhoduje o příplatku ministerstvo financí ve volné úvaze podle povahy případu.

osoby fysické, které dne 10. srpna 1920 měly řádné bydliště na území Československého Těšínska (§ 1 opatření č. 583/1920 Sb. z. a n.), nebo které vyhovují některé z podmínek stanovených v odst. 1. §u 11 právě dovolaného opatření, pokud tyto osoby jsou v den, kdy toto nařízení nabylo účinnosti, československými státními příslušníky a mají zároveň řádné bydliště na území republiky Československé;

peněžní ústavy (§ 1, č. 4), které měly dne 10. srpna 1920 nejméně jeden měsíc sídlo na území Československého Těšínska a byly oprávněny obchody tam provozovati, jestliže až do dne účinnosti tohoto nařízení tam setrvaly, nebo přeložily sídlo jinam na území republiky Československé.

Filiálkám peněžních ústavů nenáleží příplatek na účty u jejich ústavu mateřského nebo u jiných jeho filiálek;

jinaké než pod č. 2 jmenované osoby právnické a obdobné samostatné jednotky hospodářské (na př. veřejné společnosti obchodní, nikoli však firmy jednotlivců, při nichž rozhoduje osoba majitelova), mají-li na Československém Těšínsku (hlavní) sídlo aspoň od 10. srpna 1920 až do dne, kdy nabylo účinnosti toto nařízení, nebo přesídlily-li odtud po 10. srpnu 1920 jinam na území republiky Československé.

Jen na vklady na knížky, nepřesahují-li jak u věřitele samého, tak i u příslušníků jeho domácnosti (§ 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních) podle § 1, č. 1., úhrnem 3000 polských marek, může finanční správa státní poskytnouti z volného uvážení osobám v tísnivých poměrech rodinných a majetkových (na př. osobám, které za berní rok 1927 jsou nebo podle osvědčení příslušné berní správy [na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství, po případě jeho expositury] pravděpodobně budou osvobozeny od daně důchodové podle zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.), pokud i jinak vyhovují podmínkám tohoto nařízení, státní příplatek, který dohromady s penízem podle polské valorisace za takový vklad přiznaným a v knížce vládní řádně vyúčtovaným dosahuje tohoto poměru (kursu):

Valorisovaný peníz v polských zlatých bude se odečítati od peníze podle č. 1. nebo 2. vypočteného v poměru 1 pol. zlatý = 3,75 Kč.

Žádost o příplatek (§§ 1 a 3) řádně kolkovanou a náležitě doloženou (§ 5) podati lze nejdéle do propadné lhůty 60 dnů po účinnosti tohoto nařízení u berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u finančního ředitelství, po případě jeho expositury), v jejímž obvodu žadatel bydlí.

Žádosti opožděné vrátí podací úřad žadateli bez dalšího řízení; ostatní předloží finančnímu ředitelství v Opavě, které o žádostech rozhoduje, pokud toto nařízení jinak nestanoví (§ 1, č. 5.), a to i tehdy, není-li pohledávka řádně přihlášena nebo sepsána (§ 5, odst. 4.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podati u tohoto úřadu do 30 dnů po doručení jeho výměru stížnost k ministerstvu financí.

Žádost musí býti doložena:

Žadatel jest povinen podati úřadu na vyzvání průkazy a vysvětlení o všech skutečnostech, které úřad uzná za závažné pro posouzení nároku za příplatek nebo hodnověrnosti předložených dokladů.

Žádosti nedoložené nebo nedostatečně doložené, jakož i ty, k nimž žadatel vysvětlení podle předchozího odstavce tohoto paragrafu přes úřední vyzvání ve stanovené lhůtě nepodal, mohou býti bez dalšího řízení zamítnuty.

Finanční správa státní se však zmocňuje, aby podle volného uvážení povolila příplatek také na pohledávky, jichž přihláška podle vyhlášky č. 32/1927 Sb. z. a n. nebo soupis podle vl. nař. č. 110/1919 Sb. z. a n. staly se ze závažných důvodů opožděně.

Kdo vědomě, aby získal pro sebe nebo pro jiného výhody tohoto nařízení, použije jakékoliv nesprávnosti co do skutečností zde rozhodných, dopouští se, pokud není tu činu trestného podle všeobecných zákonů trestních, přečinu a bude potrestán podle § 13 opatření č. 583/1920 Sb. z. a n. vězením do šesti měsíců a kromě toho pokutou do 50.000 Kč.

O řízení trestním platí předpisy hlavy VIII. (§§ 185 - 230) zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.