Veterinární úmluva
Článek 1
Doprava zvířat (jednokopytníků, přežvýkavců, vepřového bravu, drůbeže), zvířecích surovin a výrobků a vůbec všech předmětů, jimiž lze přenésti nakažlivinu zvířecích nákaz, jakož i doprava masa čerstvého nebo konservovaného a masných výrobků určených k požívání z území jedné vysoké smluvní strany na území druhé může býti omezena na určité vyjmenované vstupní stanice a tam podrobena veterinární prohlídce státem, na jehož území se má dovážeti.
Článek 2
1. Při dopravě zvířat z území jedné vysoké smluvní strany na území druhé dlužno předložiti osvědčení původu (dobytčí pas), vydané příslušným místním úřadem. Toto osvědčení bude vyhotoveno tak, aby se mohlo přesně zjistiti místo původu zvířat (obec původu, okres, komitát). Nad to osvědčení původu musí obsahovati počet, druh, přesný popis zvířat, jakož i jméno a adresu majitele.
2. Osvědčení musí býti opatřena stvrzením státního veterináře, že shledal zvířata zdravými a nepodezřelými a že v obci původu, jakož i v oněch, kterými event. zvířata musí projíti, aby se dostala na místo naložení, není v době odeslání nákaz, které dlužno oznámiti a jež jsou přenosné na příslušný druh zvířat, s výjimkou tuberkulosy. V osvědčení budiž ještě uvedeno jméno nakládací stanice, datum naložení, číslo prohlídkového protokolu a místo určení.
3. Jde-li o vývoz zvířat, která se mohou nakaziti:
a) morem skotu a plicní nákazou skotu;
b) nákazou hřebčí, morem vepřů, nákazou vepřů a neštovicemi ovčími;
c) slintavkou a kulhavkou, cholerou drůbeže a morem slepic,
musí býti v osvědčení kromě toho potvrzeno, že se shora uvedené nemoci nevyskytují ani v obci původu ani v sousedních obcích, a to u nemocí uvedených pod písm. a) v posledních 6 měsících, pod písm. b) v posledních 40 dnech, pod písm. c) nejméně v posledních 21 dnech.
4. Osvědčení státního veterináře kromě toho musí potvrzovati u skotu, který není určen na porážku, tyto údaje:
u jalovic, krav a býků, že byli bezprostředně před odesláním při podkožním očkování tuberkulinem uznáni za prosté tuberkulosy a že pocházejí přímo z podniku chovatelského prostého nakažlivého zmetání nebo že zkouška krevní, provedená v některé státní laboratoři, neukázala přítomnost této nemoci.
5. U krav, které nejsou určeny k porážce, v osvědčení musí býti kromě toho potvrzeno, že byly chovány a ošetřovány v podniku prostém nakažlivého zánětu vemene vyvolaného streptokoky nebo že zkouška mléka, provedená v některé státní laboratoři, neukázala přítomnost této nemoci.
6. U koní, kteří nejsou určeni k porážce, musí býti v osvědčení potvrzeno, že pocházejí z obcí, kde nebyla zjištěna infekční anaemie koní ani v době odeslání ani v posledních 6 měsících.
7. Pro jednokopytníky a skot budou se vydávati jednotlivá osvědčení. Pro ovce, kozy, brav vepřový a drůbež jsou přípustná hromadná osvědčení původu (dobytčí pasy); tyto hromadné listiny mohou se týkati pouze zvířat téhož druhu, pocházejících z téhož podniku, naložených do téhož vagonu a odeslaných témuž příjemci.
8. Potvrzení státního veterináře na osvědčení původu má platnost 10 dnů. Uplyne-li tato doba za přepravy, může býti platnost osvědčení prodloužena na stejnou dobu po prohlídce státním veterinářem. Výsledek prohlídky a důvod prodloužení platnosti zaznamená se na osvědčení.
9. Při přepravě zvířat železnicí nebo lodí bude provedena bezprostředně před naložením prohlídka státním veterinářem a nález prohlídky zapsán do osvědčení.
Přepravuje-li se však drůbež po železnici nebo po lodi, bude podrobena veterinární prohlídce před naložením jen tehdy, byla-li pro ni vydána veterinární osvědčení o zdravotním stavu před více než jedním dnem.
10. Vznik vztekliny u psů a koček nebude překážeti, aby se vydala osvědčení o původu a zdravotním stavu pro jiné druhy zvířat; rovněž vznik prašiviny ovcí a koz nebude překážeti, aby se vydala zmíněná osvědčení pro jednokopytníky a naopak.
11. Ojedinělé případy sněti slezinné, sněti šelestivé, puchýřiny a červenky vepřového bravu nepřekáží, aby se vydalo osvědčení pro jatečná zvířata, jestliže tyto nemoci nevyskytují se v hospodářstvích, ze kterých zvířata mají býti přepravena.
Článek 3
Zabitá zvířata, maso čerstvé nebo konservované mrazením, lůj, sádlo a všechny masné výrobky určené k požívání musejí býti, aby mohly býti připuštěny k dovozu, provázeny osvědčením o původu a zdravotním stavu, vydaným veterinářem státním nebo zmocněným k tomu státem a potvrzujícím, že zvířata, z nichž pocházejí, byla zaživa, za porážky i po porážce podle příslušných předpisů veterinářsky prohlédnuta a že byla shledána zdravá a nepodezřelá a že jejich maso jest bezpodmínečně způsobilé k požívání.
U masných výrobků osvědčení kromě toho musí potvrzovati, že neobsahují žádných látek, jejichž používání jest zakázáno předpisy země určení.
Osvědčení budou odpovídati vzoru připojenému k této úmluvě (příloha A).
Maso čerstvé nebo mražením konservované opatří veterinář razítkem, kterým se zaručuje, že maso bylo shledáno bezpodmínečně způsobilým k požívání a že, pokud jde o vepřové maso, bylo přezkoušeno na trichiny s negativním výsledkem. Razítko jest připojiti též na příslušné osvědčení.
Článek 4
Zvířecí suroviny a živočišné výrobky, které mají býti připuštěny k dovozu, musí býti provázeny osvědčeními o původu a zdravotním stavu (příloha A), vydaným státním veterinářem, jež potvrzuje, že pocházejí ze zvířat domácího původu prostých nakažlivých nemocí. V osvědčení bude též prohlášeno, že suroviny a výrobky zvířecího původu, které jsou v něm uvedeny, mohou býti vyvezeny bez nebezpečí přenosu nakažlivých nemocí.
Výše uvedené osvědčení nepotřebují tyto zvířecí suroviny a výrobky: suché kůže všeho druhu; suchá, solená nebo vyvápněná klihovka; vlna vyvápněná nebo po továrensku praná, odpadky vlny, vlna jirchářská, vše v uzavřených pytlích nebo balících; štětiny, zvířecí chlupy (žíně, hřívy atd.), peří, vše úplně suché, vyvařené nebo vyvápněné; rohy, kopyta, paznehty, kosti a zuby vyvařené, odtučněné nebo suché a zbavené měkkých částí; kostní a rybí moučka sterilisovaná vodní parou pod vysokým tlakem; suchá střeva, suché žaludky a měchýře, řádně zabalené v uzavřených bednách nebo sudech nebo dobře uložené v jiných obalech.
Článek 5
Zásilky, jež neodpovídají shora uvedeným požadavkům, a zvířata, která státní veterinář při prohlídce na hranicích uzná za nemocná, nakažená nebo podezřelá z nakažlivé nemoci, kterou dlužno hlásiti, mohou býti vráceny. Pohraniční veterinář poznamená na osvědčení důvod tohoto vrácení a podepíše své prohlášení. Vyrozumí o tom neprodleně a nejkratší cestou pohraničního veterináře vývozního státu.
Vrácení podezřelých zvířat bude omezeno na zvířata, která byla ve styku se zvířetem nemocným nebo podezřelým.
Nebyla-li zásilka vrácena a zjistí-li se u dovážených zvířat některá nakažlivá nemoc, až když zvířata prošla pohraniční stanicí dovozní země, budou podléhati zásilky příslušným ustanovením zdravotně-policejním.
V každém případě sepíše státní veterinář protokol o tom, co bylo zjištěno, a uvede učiněná veterinární opatření, která odůvodní, a zašle jej ústředními veterinárnímu úřadu své země, který vyrozumí o tom ústřední veterinární úřad země původu. Ke zprávě připojí se osvědčení, jež provázelo zvířata.
O případech, o nichž mluví tento článek, vyrozumí se přímo a bez prodlení zástupce druhé smluvní strany, pokud je jmenován podle článku 8.
Článek 6
Zjistí-li se na území jedné vysoké smluvní strany mor skotu, bude míti druhá strana právo omeziti nebo zakázati na tak dlouho, pokud trvá nebezpečí nákazy, dovoz a průvoz přežvýkavců, vepřů, surovin a výrobků přicházejících z těchto zvířat a vůbec všech předmětů, jimiž lze přenésti nakažlivinu.
Článek 7
Byla-li přenesena dopravou dobytka z území jedné vysoké smluvní strany na území druhé některá hlášením povinná nakažlivá nemoc zvířat nebo nabude-li některá z těchto nemocí nebezpečného rázu na území jedné z vysokých smluvních stran, má druhá strana právo omeziti nebo zakázati po dobu trvání nebezpečí nákazy dovoz a průvoz vnímavých zvířat, která přicházejí z území zamořených nebo ohrožených, jakož i dovoz a průvoz masa, zvířecích surovin a předmětů, kterými lze přenésti nakažlivinu.
Tyto omezení a zákazy mohou se vztahovati jen na území zamořená nákazou, odkud zvířata přicházejí, a na území sousední. Pokud jde o maso a živočišné výrobky, omezení a zákazy mohou se týkati pouze masa a výrobků pocházejících ze zvířat, jež mohou onemocněti některou z těchto chorob.
Za území se považuje politický okres (okres - járás).
Doba trvání nebezpečí nákazy u nemocí vyznačených v článku 2, lit. a), b), c), mimo mor skotu a plicní nákazy skotu, bude omezena na dobu stanovenou v témže článku. Tato doba bude se počítati ode dne, kdy nákaza byla vývozním státem prohlášena úředně za zaniklou.
Dovoz nemůže býti zakázán v případech sněti slezinné, sněti šelestivé, nákazy zvěře a skotu, vztekliny, prašiviny a puchýřiny jednokopytníků a skotu, červenky vepřového bravu, jakož i v případech tuberkulosy.
Vyskytnou-li se nakažlivé nemoci zvířat na hranicích nebo v jejich okolí, bude doprava mezi sousedními pohraničními okresy obou států podléhati vydaným omezením a zákazům podle ustanovení příslušných veterinárních zákonů vysokých smluvních stran, aby se tak čelilo nákaze a tato se potlačila.
Zákazy a omezení uvedené v tomto článku netýkají se zásilek provážených uzavřenými kraji železnicí ve vagonech uzavřených a zaplombovaných nebo lodí v uzavřených a oddělených prostorách, avšak jakékoliv nakládání, vykládání nebo zbytečné zdržování v krajích zamořených jest zakázáno.
Článek 8
Obě vysoké smluvní strany přiznávají si právo po dohodě vyslati na území druhé strany nebo tam trvale přiděliti veterinární zástupce, aby se informovali o zařízeních, opatřeních a podmínkách, týkajících se provádění této úmluvy.
Obě vysoké smluvní strany vyzvou své příslušné úřady, aby poskytly pomoc a daly všechny žádané informace veterinárním zástupcům druhé strany, jakmile o to požádají a jako takoví se prokáží.
Článek 9
Obě vysoké smluvní strany se zavazují, že uveřejní v době co nejkratší zprávu o zdravotně-veterinárním stavu k 1. a 15. každého měsíce. Tato zpráva bude ihned po uveřejnění zaslána přímo veterinární ústřední službě druhé strany.
Veterinární úřady sousedních pohraničních okresů (okres - járás) oznámí si vzájemně a přímo případy nakažlivých nemocí, jakmile se objeví, a to:
telegraficky | - každý případ moru skotu a plicní nákazy skotu, dále případy slintavky a kulhavky, jež by snad opravňovaly, aby se omezil pohraniční styk zvířat; |
písemně | - ostatní případy slintavky a kulhavky, dále případy sněti slezinné, hřebčí nákazy, vozhřivky, vztekliny, moru vepřů, nákazy vepřů, cholery drůbeže a moru slepic, jakmile budou zjištěny. |
Kromě toho veterinární úřady sousedních pohraničních okresů oznámí si vzájemně 1. každého měsíce stav nákaz povinných hlášením v pohraničních okresech, dále obce zamořené, počet zamořených dvorců a počet nemocných zvířat. Nebyla-li zjištěna v příslušném měsíci nákaza, není třeba oznámení.
Jakmile se zjistí na území jedné vysoké smluvní strany mor skotu, plicní nákaza skotu, hřebčí nákaza nebo slintavka a kulhavka, tato ve zhoubné formě s vysokou úmrtností, bude ihned a přímo zpraven ústřední veterinární úřad telegraficky o vzniku a rozsahu nákazy.
Článek 10
Železniční vozy, lodi, části lodí, kterými byli přepravováni jednokopytníci, přežvýkavci, vepřový brav a drůbež, jakož i nářadí, patřící k těmto přepravním prostředkům, budou čištěny a desinfikovány bezprostředně po použití, a to podle předpisů platných v dotčené zemi. Rampy, můstky a použité nářadí budou rovněž čištěny po každé zásilce a podle potřeby desinfikovány. Není námitek, aby se používalo při desinfekci roztoku sodného louhu (žíravé sody).
Zmíněná desinfekce, provedená podle ustanovení odstavce 1 na území jedné vysoké smluvní strany, bude uznána druhou za dostatečnou.
Článek 11
Ustanoveními této veterinární mluvy řídí se též doprava zvířat mezi pohraničními pásmy ve smyslu úmluvy o úpravě pohraničního styku, sjednané mezi oběma vysokými smluvními stranami, pokud nebylo v následujícím jinak stanoveno.
1. Přechod zvířat na pastvu z území jedné vysoké smluvní strany na území druhé strany bude dovolen za těchto podmínek:
Vlastníci stád předloží při přechodu hranice celnímu úřadu ku přezkoušení a k potvrzení ve 2 exemplářích seznam zvířat, která chtějí hnáti na pastvu. Seznam bude vydávati místní obecní úřad s udáním jména vlastníka (průvodce), druhu, pohlaví, počtu, jakož i podstatných vnějších známek zvířat.
Úřady místa původu, jakož i obcí, kterými snad zvířata budou hnána, potvrdí, že na jejich území nevyskytují se žádné na dotčená zvířata přenosné nákazy, které dlužno hlásiti.
V seznamech zvířat, jež mají zůstati na pastvině více než 7 dní, budiž však potvrzeno státním veterinářem, že zvířata v seznamu uvedená byla prohlédnuta bezprostředně před vyhnáním na pastvu a shledána zdravými a že ani v obci, z níž mají býti zvířata hnána na pastvu, a budou-li hnána územím jiné obce, ani v této obci se nevyskytuje nákaza, kterou dlužno hlásiti a jež jest přenosná na druh zvířat, o něž jde. Při návratu těchto zvířat z pastvy potvrdí příslušný státní veterinář druhé smluvní strany kromě zdravotního stavu těchto zvířat, že v obci, kde zvířata byla na pastvě, ani v obcích, jejichž územím budou snad zvířata hnána, nevyskytuje se žádná z nákaz, které je nutno ohlásiti a jež jsou přenosné na druh zvířat, o něž jde.
2. Doprava zvířat pracovních, k tahu nebo jezdeckých, zvířat určených ke kastraci, k vážení nebo k veterinárnímu ošetření, jakož i jednotlivých zvířat (nejvýše 5 kusů), která jsou hnána každodenně na pastvu, a konečně zvířat, která jsou hnána k napájení a k plavení, jest dovolena oběma směry za podmínky, že platné celní předpisy budou zachovány a zvířata budou opatřena osvědčením (dobytčím pasem) starosty obce, kde je stáj. Jde-li o více zvířat, může se vydati hromadné osvědčení (dobytčí pas). V osvědčení (dobytčím pasu) bude uvedeno místo určení, důvod překročení hranice, jakož i označení, kde zvířata mají pracovati. Kromě toho místní úřad potvrdí, že není v obci původu, a budou-li zvířata hnána územím některé jiné obce, ani v této obci žádné nemoci, jež jest přenosná na druh zvířat, o něž jde, a kterou dlužno hlásiti.
V nutných případech (požár, povodeň nebo jakákoli pohroma, pomoc duchovní, lékařská nebo veterinární) dobytčí pasy nebudou žádány.
3. Ojedinělé případy sněti slezinné, sněti šelestivé, nákazy zvěře a skotu, vztekliny, červenky vepřového bravu, tuberkulosy, prašiviny a puchýřiny v obci původu nejsou na závadu, aby se vydala dotčená potvrzení pro zvířata uvedená v bodech 1 a 2, jestliže tato zvířata nepocházejí z nakažených hospodářství. Takové onemocnění musí však býti poznamenáno v osvědčení.
4. Osvědčení, kterým se potvrzuje, že obce jsou prosty nákaz, platí, pokud jde o zvířata určená k práci a na pastvu, jakož i u zvířat, která jsou napájena a plavena - jde-li o častější přecházení hranic - po dobu 30 dnů a pokud jde o zvířata k tahu nebo jezdecká a zvířata určená ke kastraci, veterinářskému ošetření a k vážení po dobu 10 dnů s podmínkou, že za této doby nevyskytne se nákaza, která by vyžadovala zrušení těchto osvědčení. Po uplynutí lhůt shora uvedených mohou býti osvědčení prodloužena.
5. Vznikne-li však v době pastvy nebo práce nemoc, která jest nakažlivou pro druh zvířat, o něž jde, buď u části stád na pastvě nebo u pracovních zvířat nebo na území obce, kde jsou zvířata, nebo na cestě, kterou se mají vrátiti, bude návrat zvířat na území druhého státu zakázaný, pokud z vyšší moci (nedostatek krmiva, špatné počasí, atd.) nebude nutno učiniti výjimku V tomto případě vrátí se zvířata jen, bude-li se dbáti zajišťovacích opatření, na nichž se dohodnou příslušné úřady dotčených okresů, aby se zamezil přenos nákaz.
6. Zvířata uvedená v bodech 1 a 2 nebudou podrobena při přechodu hranice pohraniční veterinární prohlídce. Aby bylo možno zjistiti jejich totožnost, zvířata musí se vrátiti touže pohraniční stanicí, kde překročila hranici.
7. Zvláštní předpisy, kterých snad bude potřeba, aby se zabezpečil chod hospodářství v pohraničních pásmech, stanoví se v takových případech společnou dohodou ministerstev zemědělství obou států po slyšení příslušných ministerstev financí.
Článek 12
Omezení a zákazy, které snad by mohly ještě býti v účinnosti v okamžiku vstupu v platnost této úmluvy a které by nebyly s těmito ustanoveními v souhlase, budou zrušeny.
Článek 13
Vznikne-li při provádění této úmluvy mezi oběma vysokými smluvními stranami neshoda výkladu a požádá-li o to jedna ze smluvních stran, bude jmenována smíšená komise, jejíž mínění bude vzato v úvahu při rozhodnutí, jež se musí učiniti.
Obě vysoké smluvní strany jmenují po dvou členech, aby utvořili komisi, která bude míti právo přibrati si pátého člena, nebude-li lze dosíci dohody.
Na první schůzi, na níž má býti jmenován pátý člen, bude tento vybrán mezi příslušníky vysoké smluvní strany, určené losem. Na příští schůzi bude pátý člen vybrán mezi příslušníky druhé strany.
Vzor A
Země původu: ................... Nakládací nádraží: ............
Razítko nádraží: ............... Den naložení: .................
Osvědčení
o původu a zdravotním stavu masa, zvířecích surovin
a živočišných výrobků
Druh zboží: Počet balíků: Celková hrubá váha:
................. ................... .........................
................. ................... .........................
Zvláštní známky, plomby atd. .....................................
.................................................................
Původ zboží1) ....................................................
Politický okres: .................................................
Jméno, příjmení a adresa odesílatelova: ..........................
Jméno, příjmení a adresa příjemcova: .............................
Dopravní prostředek: .............................................
Veterinární osvědčení:2)
a) pro maso a masné výrobky: Podepsaný potvrzuje, že
maso (masné výrobky), o něž
jde, pochází ze zvířat, která
byla zaživa, za porážky i po
porážce veterinářsky
prohlédnuta a uznána zdravými,
Místo pro razítko jatek a že maso jest bezpodmínečně
původu, kterým bylo způsobilým k požívání.
označeno maso.*)
Kromě toho potvrzuje, že masné
výrobky neobsahují žádných
látek, jejichž používání je
zakázáno předpisy státu určení.
b) pro suroviny a výrobky Podepsaný potvrzuje, že
zvířecího původu: shora uvedené zboží pochází ze
zvířat prostých nakažlivých
nemocí a ze zvířat domácího
původu. Krom toho potvrzuje, že
toto zboží může býti vyvezeno
bez nebezpečí přenosu
nakažlivých nemocí.
V .................. dne .................... 193....
Razítko veterináře: Podpis státního veterináře:
..............
------------------------------------------------------------------
*) Pokud jde o čerstvé, chlazené nebo mrazené vepřové maso,
použité razítko prokazuje, že maso bylo prohlédnuto na
trichiny s negativním výsledkem.
1) Za místo původu se považují:
a) pro maso a masné výrobky, jatky neb továrna, z nichž
pocházejí,
b) pro ostatní výrobky, místa, kde byly vyrobeny nebo
uskladněny.
2) Nehodící se škrtnouti.
K příloze C
Závěrečný protokol
1. Ustanovení veterinární úmluvy týká se, pokud nebylo sjednáno jiných zvláštních ustanovení, jen zboží pocházejícího z území jedné z vysokých smluvních stran.
2.
a) Dovoz jatečných zvířat, výrobků a předmětů vyjmenovaných v článku 1 veterinární úmluvy na území jedné z vysokých smluvních stran a přicházejících z území strany druhé děje se bez předběžného povolení.
b) Zvířata chovná a užitková s výjimkou jednokopytníků a drůbeže připustí se k dovozu jen na základě zvláštního povolení dovozního státu.
c) Dovoz zvířat určených pro vědecké účely, zoologické zahrady, obory, cirkusy, zvěřince a jiné podobné podniky řídí se ustanovením bodu 20 závěrečného protokolu.
d) Dovoz králíků, zajíců, divokých masožravců, raků, holubů, pernaté zvěře, divokých ptáků, ptáků chovaných pro zábavu v klecích a ryb určených k požívání jest dovolen bez jakéhokoliv předběžného veterinárního povolení a osvědčení původu a zdravotního stavu s výhradou, že budou splněny předpisy, které by mohly býti vydány o tom a jež by byly oznámeny druhé vysoké smluvní straně.
e) Předběžné veterinární povolení může býti žádáno při dovozu papoušků, včel, medu, vosku a upotřebeného včelařského nářadí. Pro vzorky medu nepřesahující hrubou váhu 350 gr, vzorky včelího vosku nepřesahující hrubou váhu 500 gr, jakož i zásilky medu do 5 kg, sloužící k soukromé potřebě příjemcově, není však třeba předběžného veterinárního povolení ani osvědčení o původu a zdravotním stavu.
f) Psi a kočky mohou býti dováženi bez předběžného povolení jen za podmínky, že budou provázeni osvědčením o původu a zdravotním stavu příslušného státního veterináře, který potvrdí, že zvíře jest zdravé, že bylo v obci původu od svého narození nebo nejméně 3 měsíce a že nebyl zjištěn žádný případ vztekliny v téže době ani v obci původu ani v obcích sousedních.
3. Osvědčení původu a zdravotního stavu u drůbeže mohou býti vydávána též zmocněným veterinářem; takové osvědčení musí obsahovati: počet, druh, pohlaví zvířat a jiná podobná označení.
4. Prohlídky nebo dozor veterinární předepsané veterinární úmluvou může prováděti jen státní veterinář. Rovněž zápisy a osvědčení mohou býti sepsány pouze státním veterinářem. Totéž platí o osvědčeních původu a zdravotního stavu.
5. Vstupní stanice s pohraniční veterinární službou, které přicházejí v úvahu pro vzájemnou dopravu zvířat a zvířecích surovin, budou stanoveny dohodou před uvedením v účinnost veterinární úmluvy a nemohou býti změněny leč společnou dohodou.
Určené vstupní stanice budou opatřeny potřebným zařízením, aby se mohla veterinární služba prováděti bez průtahu. Veterinární služba bude tam upravena tak, aby vyhovovala všem obchodním potřebám obou států.
Dovoz a průvoz zvířat a masa čerstvého a zmrzlého připouští se jen drahou, vyjímajíc dopravu mezi oběma pohraničními pásmy.
Přišly-li by v úvahu jiné přepravní prostředky, dohodnou se obě vysoké smluvní strany o podmínkách dopravy těmito prostředky.
6. Rozdělení obecních území v rozloze více než 150 čtverečních km, jakož i větších isolovaných dvorců nebo souvislých hospodářských celků v menší oblasti je přípustno, dovoluje-li to jejich poloha a jsou-li tu dostatečné záruky z hlediska veterinární policie. O přípustnost takového rozdělení, jakož i o stanovení přirozených hranic těchto oblastí, se obě strany dorozumí od případu k případu. Při plicní nákaze skotu nemá takové rozdělení platnosti.
7. Všechna zvířata, zvířecí suroviny a výrobky, jakož i maso a masné výrobky budou podléhati po jich připuštění veterinárním předpisům země dovozní, které jsou tam v platnosti.
8. Přeprava má se díti bez přerušení.
Za přepravy jest zakázáno zvířata odstraniti nebo jiná přikládati, jest též zakázáno zvířata překládati vyjma případy vyšší moci. V takovém případě přeložení musí býti provedeno v přítomnosti státního veterináře, který se o tom zmíní v osvědčení provázejícím zásilku.
Uhyne-li jedno nebo více zvířat za přepravy, příslušný státní veterinář učiní nutná opatření a poznamená nález v osvědčení.
9. Živá jatečná zvířata, včetně drůbeže, dovezená z území jedné smluvní strany, uznána zdravými a odpovídající podmínkám stanoveným touto úmluvou, mohu na území druhé smluvní strany býti poslána jen na tržiště a veřejné jatky, které jsou přímo spojeny kolejnicemi se železnicí a vyhraženy jatečnému dobytku. Jatečná drůbež může býti dovážena též do výkrmen a jatek na to zařízených. Tato zvířata, včetně drůbeže, podléhají předpisům platným pro tato tržiště a jatky. Dovážená zvířata, která přicházejí z trhů na jatečný dobytek, nesmějí býti přepravována do trhů, nýbrž přímo do jatek.
Seznamy těchto jatek a trhů stanoví se vzájemnou dohodou a vymění se mezi příslušnými úřady vysokých smluvních stran a mohou se měniti jen vzájemnou dohodou.
10. Zvířata, která nejsou určena na porážku (skot, ovce, kozy a vepřový brav), musí býti dovážena přímo do hospodářství, kam jsou určena, a kde budou dále chována. Taková zvířata nesmí býti postavena do stájí obchodníků dobytkem.
Dovážená zvířata, jiná než jatečná, mohou býti podrobena na útraty zájemcovy na hranici nebo v místě určení zdravotním opatřením nebo diagnostickým zkouškám, stanoveným předpisy státu určení.
Tato ustanovení se netýkají zvířat provážených.
11. Veterinární opatření a formality, předepsané snad jednou z vysokých smluvních stran pro dovoz dobytka, budou omezeny na nejmenší nutnou míru.
12. Dovoz poražených zvířat, masa čerstvého nebo konservovaného mražením z veřejných a vývozních jatek připouští se jen do jatek a trhů, které byly uvedeny v bodu 9 tohoto protokolu.
Všechny závody, které vyvážejí maso nebo masné výrobky na území druhé strany, musí odpovídati z hlediska veterinárního a zdravotního všem nezbytným požadavkům.
Čerstvé maso může se dovážeti jen z veřejných jatek, kde jest zajištěna stálá veterinární služba, nebo z exportních jatek, kde veterinární služba jest pod stálým dohledem státního veterináře.
13. Pro pohraniční přepravu drůbeže až do 5 kusů nežádá se osvědčení o původu a zdravotním stavu.
Doprava drůbeže až do 25 kusů jest povolena v pohraničním styku, předloží-li se osvědčení původu vydané příslušným obecním úřadem, v němž obecní úřad též potvrdí, že drůbež pochází z dvorců prostých nákaz. Ostatní ustanovení článku 2 nevztahují se na tyto zásilky.
Tyto úlevy budou platiti, pokud správní úřady z důvodů veterinárních (nebezpečí zavlečení nákaz) nevydají jiných předpisů.
14. Mimo ustanovení odstavce 2 článku 4 veterinární úmluvy nepotřebuje zboží níže uvedené při přepravě osvědčení původu:
zabitá drůbež;
mrtvé ryby;
masné výrobky ve váze nepřesahující 10 kg a určené k
soukromému požívání příjemcově;
maso a masné výrobky do 3 kg, určené v pohraničním styku k
potřebě obyvatelstva na obou stranách hranice;
připravované maso a masné výrobky, dovážené v potřebném
množství cestujícími pro jejich vlastní požívání za cesty;
zvířecí tuky, nehodící se k výživě, které jsou určeny
výhradně k průmyslovým účelům a uznané za takové příslušným celním
úřadem, jakož i denaturované škvarky;
poštovní zásilky zvířecích surovin a živočišných výrobků;
mléko, mléčné výrobky a odpadkové výrobky mléka a vejce;
peří všeho druhu a vůbec všechno zboží, jako: seno, sláma,
plevy, atd.;
hnůj v pohraničním styku.
15. Úlevy, povolené pro dopravu masa v pohraničním pásmu, týkají se masa, pocházejícího ze zvířat, která byla zaživa, za porážky a po porážce prohlédnuta.
16. Přeprava zvířat, masa, masných výrobků, zvířecích surovin a výrobků, jakož i všech předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, které přicházejí z území jedné vysoké smluvní strany a jsou zasílány přímo územím druhé smluvní strany v uzavřených železničních vagonech, nepodléhá žádnému omezení za předpokladu, že zvířata jsou zdravá a zásilky opatřeny potřebnými doklady, které potvrzují, že přicházejí ze nezamořených míst. Při těchto zásilkách pohraniční veterinářská prohlídka se neprovádí.
17. Pro zásilky zvířat, masa čerstvého nebo konservovaného, masných výrobků, zvířecích výrobků a surovin, jakož i všech předmětů, jimiž lze přenésti nakažlivinu zvířecích nákaz, které přicházejí z území jedné vysoké smluvní strany a jsou prováženy územím druhé strany, nebude požadováno povolení země průvozní.
Avšak zásilky zvířat, masa čerstvého a chlazeného se připustí, zaváže-li se sousední země určení nebo nejbližší země průvozní, že v žádném případě nevrátí zvířata a maso provážené. Obecné prohlášení příslušné země v takovém případě jest postačující.
Volný jest průvoz masných výrobků, zvířecích výrobků a surovin, jimiž lze přenésti nakažlivinu, které přicházejí z území jedné z vysokých smluvních stran a jsou prováženy územím druhé strany.
Průvoz zvířat chovných a užitkových se připouští, jsou-li splněny podmínky stanovené ve veterinární úmluvě pro jatečná zvířata.
V tomto bodě zmíněný průvoz bude připuštěn s výhradou omezení a zákazů, uvedených v článku 6 a 7 veterinární úmluvy.
18. Omezení nebo zákazy pro vyskytnutí nebo přenos některé ze zvířecích nákaz budou vydány jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytně veterinární ochrana chovů, aby se odvrátil přenos nemoci a tedy nebezpečí jejího rozšíření.
19. Městské okresy v Praze a v Budapešti budou považovány za samostatné veterinární okresy. Dovoz koní z Prahy a z Budapešti bude zpravidla připuštěn i tehdy, jsou-li koně opatřeni osvědčením původu a zdravotního stavu, které obsahuje jméno příjemce koně a místo obvykle požadovaného osvědčení o nezávadnosti místa původu pouze úřední potvrzení o tom, že zvíře bylo veterinářem shledáno zdravým a že není ve dvorci, kde bylo umístěno a v jeho nejbližším okolí nákazy na koně přenosné, kterou je oznámiti. Osvědčení takové budiž potvrzeno ministerstvem zemědělství vývozního státu.
20. Dovozu jednokopytníků, přežvýkavců, vepřového bravu a drůbeže, určených pro vědecké účely nebo zoologické zahrady, obory, cirkusy a pro zvěřince nebo pro podobné podniky, řídí se těmito předpisy:
a) K dovozu přežvýkavců a vepřů jest třeba v každém případě zvláštního povolení země určení: dovoz jiných zvířat děje se bez povolení.
b) Při dovozu zvířat pro cirkusy nebo zvěřince (jednokopytníci, přežvýkavci, vepřový brav a drůbež), která se dopravují po železnici odděleně od ostatních zvířat určených pro volný obchod a která budou v místě určení (místo vystoupení) umístěna ve vlastních stájích, postačí, předloží-li dovozce soupisy, obsahující přesný popis a zvláštní znamení zvířat. Takový soupis musí býti dále opatřen potvrzením státního nebo veterináře zvláště k tomu zmocněného státem, že zvířata byla před naložením prohlédnuta, zdravými shledána a že z hlediska veterinárního mohou býti dopravena bez nebezpečí přenosu nákazy.
c) V pohraniční stanici budou zvířata (jednokopytníci, přežvýkavci, vepřový brav) veterinářsky prohlédnuta; pokud nebude lze takovou prohlídku provésti podle příslušných předpisů, bude opakována bezprostředně po dojití zvířat v místě určení.
d) Přeprava zvířat od hranic do místa určení, jakož i opatření, jichž má býti dbáno při tom, řídí se příslušnými ustanoveními platnými v dovozní zemi.
21. Koně dostihoví, koně určení k soutěžím a sportovním zkouškám mohou býti dováženi, jsou-li provázeni, místo osvědčením uvedeným ve veterinární úmluvě, osvědčením vydaným předsedy jezdeckých společností, které k tomu budou zmocněny vzájemnou dohodou. Toto osvědčení musí býti opatřeno razítkem a visem klubu nebo spolku a obsahovati jméno a příjmení majitele, přesný popis zvířete, jeho původ a místo určení, jakož i prohlášení státního veterináře, o dobrém zdravotním stavu zvířete s potvrzením, že podnik, odkud zvíře pochází, je nejméně v posledních 40 dnech prost nákaz. Dovoz koní opatřených takovýmto osvědčením děje se bez předběžného veterinárního povolení.
22. Přežvýkavci a vepři smí býti zásadně přepravováni jen ve vozech tak zařízených, aby bylo zabráněno vypadávání nebo odtékání látek pevných nebo tekutých (výkaly zvířat, nečistota a látky všeho druhu, jež mohou býti nositeli nákazy). Avšak doprava může býti také povolena ve vozech, které neodpovídají plně požadavkům výše uvedeným, když po přezkoušení poměrů vývozní země může se souditi, že není nijakého nebezpečí. V tom případě všechny otvory ve vagonech musí býti zakryty prkny do příslušné výšky a to tak, že ani při otvírání dveří nemohou krmivo, stelivo, výkaly atd. vypadávati ani vytékati z vozu. Za stelivo nesmí býti použito ani země ani slámy; připouští se však dřevěné piliny nebo čistá rašelina a nejsou-li tyto látky po ruce, použije se dostatečné silné vrstvy jemného písku.
Rovněž při přepravě drůbeže bude se dbáti toho, aby podlaha vagonu, sloužící k této dopravě, nebyla poškozena a aby bylo také zabráněno vypadávání a vytékání výkalů, odpadků krmiva, steliva atd.
23. Jest shoda, že ustanovení veterinární úmluvy mohou býti případně rozšířena novou dohodou mezi vysokými smluvními stranami i na jiné nemoce nyní známé nebo neznámé, jejichž přenosu by bylo možno se obávati.
24. Nutná oznámení o provádění veterinární úmluvy mohou býti vyměněna přímo mezi příslušnými ústředními veterinárními úřady obou vysokých smluvních stran.