Z platů a příjmů, uvedených v § 4 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., se srážejí nad míru tam stanovenou další 4 %.

Z aktivních platů státních zaměstnanců, u nichž srážková základna nepřesahuje ročních 9.000 Kč, se srážejí při srážkové základně

do 7.20 Kč včetně ....................................... 2 %

nad 7.200 Kč ............................................. 4 % srážkové základny (§ 3).

Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahuje na služební přídavky strážní (četnický přídavek, strážní a hodnostní přídavek stráže bezpečnosti, hraniční strážní přídavek a strážní přídavek finanční stráže a strážní přídavek dozorců vězňů) příslušníků strážních sborů (četnictva, stráže bezpečnosti, finanční stráže, vězeňské stráže).

Z odpočivných (zaopatřovacích) platů, uvedených v § 6, odst. 1 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., se srážejí nad míru tam stanovenou další 4 %.

Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých, u nichž srážková základna nepřesahuje ročních 9․000 Kč, se srážejí při srážkové základně

do 6.000 Kč včetně ...................................... 2 %

nad 6.000 Kč ............................................. 4 % srážkové základny (§ 6, odstavec 2 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n.).

Srážky podle odstavců 1 a 2 se nekonají u osob, jichž se týká ustanovení § 6, odstavce 4, druhá věta zákona č. 204/1932 Sb. z. a n.

U osob, u nichž bylo zrušeno připočtení let, povolené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných předpisů, odpadá, pokud jde o srážkové základny do 9.000 Kč včetně, srážka vůbec, v ostatních případech pak odpadá srážka stanovená v odstavci 1.

Z platů a příjmů, uvedených v § 7 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., se srážejí nad míru tam stanovenou další 4 %.

Z doplňků kungruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n.), u nichž pensijní základna nepřesahuje ročních 9.000 Kč, se srážejí, činí-li pensijní základna (§ 2 téhož zákona)

do 7.200 Kč včetně ...................................... 2 %,

nad 7.200 Kč ............................................. 4 %.

Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n.), u nichž srážková základna nepřesahuje ročních 9.000 Kč, se srážejí, činí-li

do 6.000 Kč včetně ...................................... 2 %,

nad 6.000 Kč ............................................. 4 %. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.

Činovné se snižuje o 40 %, a jde-li o manželství uzavřená po účinnosti tohoto nařízení, o 50 %,

Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li státní zaměstnanec ve společné domácnosti s osobou, uvedenou ve článku I, § 5, odst. 2 a 3 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z roku 1920 Sb. z. a n., nebo v obdobných předpisech, i kdyby tato nevyhovovala podmínkám tam stanoveným.

Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

Svobodným státním zaměstnancům, kteří bydlí ve společné domácnosti s rodiči, z nichž alespoň jeden je veřejným zaměstnancem v činné službě, se snižuje činovné o 30 %.

Ustanovení předcházejících odstavců o činovném platí obdobně i pro část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající. Pro opatření ve smyslu odstavců 1 až 3 se určí za část služebního platu (mzdy) činovnému odpovídající částka ve výši 15 % služebního platu (mzdy) bez výchovného (podobné součásti platu popřípadě mzdy). Pro opatření podle ustanovení odstavce 4 pak se určí část služebního platu (mzdy) odpovídající činovnému tak, že se od služebního platu (mzdy) odečte část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající a případné výchovné; při tom se za část služebního platu (mzdy) služnému odpovídající pokládá pensijní (provisní) základna, a není-li ani pensijní (provisní) základny, dvě třetiny služebního platu (mzdy), stanoveného pro skupinu míst A, bez výchovného (podobné součásti platu, popřípadě mzdy).

Ustanovení odstavců 1 až 5 platí jen tehdy, jestliže služné (plat jemu odpovídající), popřípadě výdělečný příjem u každého z obou manželů (odstavec 1 až 3), popřípadě pak u svobodného státního zaměstnance, tak u každého z obou rodičů, pokud tito jsou veřejnými zaměstnanci (odstavec 4), převyšuje roční částku 6.300 Kč.

Je-li z manžel jeden státním zaměstnancem v činné službě a jeden poživatelem odpočivného (zaopatřovacího) platu, nebo jsou-li oba manželé poživateli odpočivných (zaopatřovacích) platů, krátí se služební plat státního zaměstnance v činné službě podle příslušných ustanovení § 8, odpočivné (zaopatřovací) příjmy druhého manžela, popřípadě odpočivné (zaopatřovací) příjmy obou manželů,

Ustanovení odstavce 1 platí také, žije-li státní zaměstnanec (poživatel odpočivného nebo zaopatřovacího platu) ve společné domácnosti s osobou, uvedenou v článku I, § 5, odst. 2 a 3, zákona č. 2/1920 Sb. z. a n., nebo v obdobných předpisech, i kdyby tato nevyhovovala podmínkám tam stanoveným.

Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i tehdy, jestliže po 1. červenci 1933 bylo manželství rozvedeno.

Pod ustanovení tohoto paragrafu spadají všechny odpočivné (zaopatřovací) příjmy, zejména bez rozdílu, zda poživatel jich nabyl z vlastního služebního poměru, nebo zda jeho nárok je odvozen od osoby jiné.

Krácením podle předcházejících odstavců nesmí odpočivný (zaopatřovací) plat klesnouti pod příslušnou nejnižší výměru.

Poživatelům příjmů uvedených v odst. 1 nesmí po srážce podle odstavců 1 až 3 zůstati na těchto příjmech méně, než zůstane poživatelům takových příjmů s nejvyšším hrubým úhrnem, pro nějž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento nebo nebyla srážka tato stanovena vůbec. V takových případech se sníží částka, o niž byl odpočivný (zaopatřovací) plat podle tohoto paragrafu krácen, u osoby, jež má odpočivný (zaopatřovací) plat nižší, jsou-li oba odpočivné (zaopatřovací) platy stejné, u manželky.

Služebním platem, pokud se týče odpočivnými (zaopatřovacími) příjmy se tu rozumějí platy příslušející po srážkách podle ustanovení § 4, §§ 6 až 8 a § 15 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. a §§ 2 až 7 tohoto vládního nařízení, popřípadě po srážkách podle ustanovení §§ 11 až 13 téhož zákona.

Při jakémkoliv zvýšení pensijní (provisní) základny platí státní zaměstnanec jako zvláštní pensijní příspěvek po dobu dvanácti měsíců (padesáti dvou týdnů) od tohoto zvýšení polovinu částky, o niž se takto zvýšila měsíční částka pensijní základny. O zaokrouhlení tohoto příspěvku platí ustanovení § 140, odst. 3, platového zákona a obdobná ustanovení.

Ustanovení odstavce 1 neplatí pro zvýšení pensijní (provisní) základny nastavší v důsledku přiznání nebo zvýšení služebních přídavků strážních (§ 2, odst. 3).

Zaměstnanci uvedení v § 21 a § 22 písm. a) až d) zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., kteří mají normální pensijní nároky, tj. nároky spojené s místem jimi zastávaným, nebo nabudou těchto nároků po ukončení stanovené služební doby nebo stanoveného prozatímního postavení, jsou vyňati z pojistné povinnosti podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Ustanovení § 2, bod č. 4 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., pokud odporuje ustanovení předcházejícího odstavce, se zrušuje s účinností od 1. ledna 1929.

Vdově, která je o 20 let mladší svého manžela a nabude po účinnosti tohoto nařízení nárok na zaopatřovací plat, přísluší zaopatřovací plat ve výměře snížené o 10 %, a je-li mladší o více roků, vždy o další 2 % za každý celý rok přesahující věkový rozdíl 20 roků. Žila-li však taková vdova v tomto manželství nepřetržitě přes 5 roků, snižuje se procento srážky za každý započatý rok manželství přesahující 5 roků o 2 %, pokud se týče o 4 %, vzešlo-li z tohoto manželství dítě, až bude dosažena normální výměra zaopatřovacího platu. Nejnižší roční výměra vdovské pense zůstává však podle tohoto ustanovení zachována.

Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně pro osoby, jichž se týká ustanovení článku I, § 5, odst. 2 a 3 zákona č. 2/1920 Sb. z. a n. nebo obdobných předpisů.

Ustanovení §§ 21 až 23 a § 26 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n., jakož i § 27 zmíněného zákona, a to odstavce 2, ve znění § 14 tohoto nařízení, platí také pro oblast tohoto nařízení. Ustanovení § 20 zákona č. 204/1932 Sb. z. a n. platí i pro opatření prováděná podle §§ 7 a 9 tohoto nařízení.

Ustanovení § 23 platí, pokud příslušná veřejnoprávní korporace (ústav) neprokáže, že opatření podle tohoto nařízení není k zachování rovnováhy v jejím hospodářství zapotřebí.

Toto vládní nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1934; provedou je všichni členové vlády.

Ustanovení §§ 1 až 6 pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1934.