73/1950 Sb. znění účinné od 1. 7. 1950 do 30. 6. 1964

VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ

ze dne 30. května 1950

o povolování telekomunikačních zařízení.

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 3 odst. 6 a § 11 odst. 3 zákona č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích (dále jen "zákon"):

Oddíl I.

Společná ustanovení. (§ 1-6)

§ 1.

Povolení ke zřízení a provozování telekomunikačních zařízení podle § 3 zákona (dále jen "povolení") uděluje:

a)	poštovní správa pro všechna telekomunikační zařízení s výjimkou vysílacích radioelektrických stanic pokusných a amatérských;
b)	ministerstvo národní bezpečnosti nebo orgány jím pověřené pro vysílací radioelektrické stanice pokusné a amatérské. Pro orgány udělující povolení se užívá dále názvu "povolující orgány".

§ 2.

(1)	Lze-li pro telekomunikační styk použít poštovních zařízení, určených veřejnému používání, povolení se zpravidla neudělí.
(2)	Cizím státním příslušníkům lze povolení udělit zásadně jen, je-li tu vzájemnost.
(3)	Povolení může býti odvoláno; nelze je převésti na jinou osobu.
(4)	K přemístění, rozšíření, jakož i ke každé změně povoleného telekomunikačního zařízení je třeba předchozího schválení povolujícího orgánu, není-li v podmínkách povolení stanoveno jinak.
(5)	Podrobnější předpisy vydané podle § 13 odst․ 1 písm. a) upraví zvláštní úlevy, jichž požívají národní podniky energetické při zřizování a provozování vlastních drátových telekomunikačních zařízení sloužících výhradně k zabezpečení provozu zařízení energetických.

§ 3.

(1)

Za povolení udělená podle § 1 písm. a) lze vybírat telekomunikační poplatky ( § 11 odst. 3 zákona).

(2)

Kdy a v jaké výši se telekomunikační poplatky vybírají, stanoví s přihlédnutím k účelu a rozsahu zařízení:

a)	ministerstvo pošt pro telekomunikační zařízení uvedená v § 1 písm. a) s výjimkou rozhlasových a televisních přijímacích stanic;
b)	ministerstvo informací a osvěty pro rozhlasové a televisní přijímací stanice.

§ 4.

(1)	Ústřední úřady příslušné podle § 13 odst. 1 mohou v podrobnějších předpisech stanovit všeobecné podmínky, za nichž se povolení uděluje.
(2)	V jednotlivých případech může povolující orgán stanovit ještě další zvláštní podmínky.

§ 5.

(1)	Majitel povolení je povinen zachovávat stanovené podmínky, zejména užívat telekomunikačního zařízení jen v rozsahu a k účelům vyznačeným v povolení.
(2)	Osoby zmocněné povolujícími orgány mají právo kdykoli se přesvědčit prohlídkou povoleného zařízení, jsou-li zachovávány stanovené podmínky.

§ 6.

Zanikne-li povolení z jakéhokoliv důvodu, budiž listina o povolení vrácena orgánu, který ji vydal. Neurčí-li povolující orgán jinak, je majitel povolení nebo jeho právní nástupce povinen uvésti příslušné telekomunikační zařízení do takového stavu, že je nepochybně vyloučeno jeho provozování. Neučiní-li tak, může to provésti povolující orgán na jeho útraty.

Oddíl II.

Zvláštní ustanovení pro vysílací

radioelektrické stanice. (§ 7-12)

§ 7.

(1)	Pojem "vysílací radioelektrické stanice" blíže vymezí ministerstvo pošt a vyhlásí v příslušném úředním listě.
(2)	Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic lze udělit jen u určitých druhů stanic ( § 8) a jen k určitým účelům ( § § 9 a 10).

§ 8.

(1)

Povolení lze udělit jen, jde-li o vysílací radioelektrické stanice

a)	pohyblivé, t. j. stanice umístěné na dopravních prostředcích nebo stanice přenosné, určené k tomu, aby se jich užívalo v pohybu nebo za zastávek v předem neurčených místech;
b)	pozemní, t. j. stanice, jež při vysílání nemění své místo a jež pracují se stanicemi pohyblivými;
c)	pevné, t. j. stanice pro spojení mezi přesně určenými pevnými místy;
d)	pokusné, t. j. stanice provozované v zájmu pokroku techniky nebo vědy;
e)	amatérské, t. j. stanice zřízené a provozované za účelem radiotechnického sebevzdělání a studia.

(2)

Povolení ke zřízení a provozování jiných druhů vysílacích radioelektrických stanic (zejména rozhlasových a televisních) se neuděluje.

(3)

Povolení ke zřízení a provozování pevných stanic se uděluje jen ve zcela výjimečných případech, je-li vůbec vyloučena možnost použít telekomunikačních zařízení poštovních nebo vlastního drátového telegrafu nebo telefonu a je-li vyloučeno rušení.

§ 9.

(1)

Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic pohyblivých, pozemních nebo pevných lze udělit zásadně jen v případech nezbytné potřeby, zejména pro účely

a)	dopravních podniků a jiných vlastníků dopravních prostředků, pokud je takových zařízení třeba v zájmu bezpečnosti dopravy;
b)	národních podniků energetických, vodáren a jiných podobných podniků k zabezpečení jejich provozu;
c)	hasičstva a jiných záchranných orgánů k zajištění záchranných prací;
d)	vědeckých ústavů, pokud je potřebují k plnění svých úkolů.

(2)

Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic pohyblivých, pozemních nebo pevných uděluje poštovní správa v dohodě s ministerstvy národní obrany a národní bezpečnosti, a jde-li o stanice pro službu leteckou nebo plavební, na návrh ministerstva dopravy.

§ 10.

(1)	Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic pokusných lze udělit zpravidla jen pro účely vědeckých ústavů a škol nebo výrobcům radioelektrických zařízení.
(2)	Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic amatérských lze udělit složkám masových organisací a výjimečně též jednotlivým jejich členům, kteří se zasloužili významnou měrou v budovatelském úsilí.
(3)	Povolení ke zřízení a provozování vysílacích radioelektrických stanic pokusných a amatérských uděluje ministerstvo národní bezpečnosti nebo orgány jím pověřené v dohodě s ministerstvem národní obrany, a jde-li o stanice pokusné, též v dohodě s ministerstvem pošt.

§ 11.

Vysílací radioelektrické stanice musí býti zřízeny a provozovány tak, aby jimi nebyl škodlivě rušen provoz ostatních telekomunikačních zařízení. Energie a dosah těchto stanic nesmí přesahovat skutečnou potřebu.

§ 12.

(1)	Vysílací radioelektrické stanice na palubě československých letadel a lodí smějí obsluhovat jen českoslovenští občané, kteří obdrželi od ministerstva pošt vysvědčení palubního radiotelegrafisty nebo radiotelefonisty.
(2)	Ostatní vysílací radioelektrické stanice - s výjimkou pokusných a amatérských - smějí obsluhovat jen českoslovenští občané, kteří obdrželi od poštovní správy vysvědčení o své způsobilosti nebo mají vysvědčení podle předcházejícího odstavce, po případě poštovní zaměstnanci určení poštovní správou.
(3)	Pokusné a amatérské vysílací radioelektrické stanice smějí obsluhovat jen českoslovenští občané, kteří obdrželi příslušné vysvědčení od ministerstva národní bezpečnosti nebo orgánů jím pověřených.

Oddíl III.

Ustanovení závěrečná. (§ 13-15)

§ 13.

(1)

Podrobnější předpisy k provedení tohoto nařízení vydá:

a)	ministerstvo pošt,
b)	ministerstvo informací a osvěty, pokud jde o rozhlasové a televisní přijímací stanice,
c)	ministerstvo národní bezpečnosti, pokud jde o vysílací radioelektrické stanice pokusné a amatérské.

(2)

Předpisy podle odstavce 1 budou vydány v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

§ 14.

Platnosti (použivatelnosti) pozbývají vládní nařízení č. 82/1925 Sb., kterým se určují podmínky zřizování, udržování a provozu telegrafů, a nařízení ministra dopravy a techniky č. 18/1943 Sb., o telegrafních zařízeních úřadů.

§ 15.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 1950; provedou je ministři pošt, národní bezpečnosti a informací a osvěty v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Kopřiva v. r.

Kopecký v. r.

Dr. Neuman v. r.