1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování emisí z činností v oblasti letectví, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona.
Zahrnou se všechny lety uvedené v příloze č. 1 zákona uskutečněné provozovatelem letadla ve vykazovaném období. K identifikaci jednoznačného provozovatele letadla odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.
2. POSTUPY PRO VÝPOČET EMISÍ C02
Emise CO2 z činností v oblasti letectví se vypočítají pomocí tohoto vzorce:
Emise CO2 = spotřeba paliva x emisní faktor
2.1 VOLBA METODIKY
Provozovatel letadla v plánu zjišťování pro každý typ letadla stanoví
a) jaký výpočetní vzorec bude použit (metoda A nebo metoda B),
b) zdroj dat, který se používá ke stanovení údajů o doplněném palivu a palivu obsaženém v nádrži, a způsoby předávání, uchovávání a získávání těchto údajů,
c) popřípadě jaká metoda se používá ke stanovení hustoty; pokud se používají srovnávací tabulky hustoty a teploty, provozovatel upřesní zdroj těchto dat.
Pokud provozovatel letadla hodlá používat najatá letadla či jiné typy letadel, jež nebyly v plánu zjišťování zahrnuty v době jeho předložení ministerstvu, uvede v plánu zjišťování popis postupu, který se bude používat pro stanovení metodiky zjišťování pro tyto dodatečné typy letadel. Provozovatel letadla zajistí, aby po zvolení byla metodika zjišťování důsledně uplatňována. U písmen b) a c) může v případě, je-li to nezbytné ve zvláštních situacích, kdy například dodavatelé paliva nemohou poskytnout veškeré údaje potřebné pro určitou metodiku, vytvořit a použít seznam používaných metodik pro určitá letiště s obsahem odchylek od obecné metodiky - viz bod 5 písm. g) formuláře plánu pro zjišťování emisí uvedeného v příloze č. 4 této vyhlášky.
Provozovatel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje ve spojení s nejnižší nejistotou, aniž by vznikly nepřiměřené náklady.
2.2 SPOTŘEBA PALIVA
Spotřeba paliva je vyjádřena jako spotřebované palivo v jednotkách hmotnosti (t) během vykazovaného období.
Spotřebované palivo je zjišťováno pro každý let a pro každé palivo a zahrnuje palivo spotřebované pomocným palubním zdrojem podle níže uvedených výpočetních vzorců.
Doplněné palivo může být stanoveno
a) | na základě měření dodavatelem paliva, jak je pro každý let zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo fakturách nebo |
b) | pomocí palubních diagnostických systémů letadla. |
Údaje jsou převzaty od dodavatele paliva nebo zaznamenány v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, technickém deníku letadla nebo jsou provozovateli letadel přenášeny elektronicky z letadla. Palivo obsažené v nádrži lze určit pomocí palubních diagnostických systémů letadla a zaznamenat v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo tyto údaje mohou být provozovateli letadel předávány elektronicky z letadla.
2.2.1 VÝPOČETNÍ VZORCE
Skutečná spotřeba paliva se vypočítá pomocí jedné z těchto dvou metod:
METODA A:
Použije se tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let (v t) + palivo doplněné pro tento následující let (v t)
Pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo následný let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo vykonává jiné činnosti než let, například prochází větší údržbou zahrnující vyprázdnění nádrží, po letu, při němž je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let' údajem "množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla", jak je zaznamenáno v technických denících.
METODA B:
Použije se tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu (v t) + palivo doplněné pro let (v t) -množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu (v t)
Okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskutečnilo žádný let před letem, jehož spotřeba paliva je monitorována, mohou provozovatelé letadel místo údaje „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu" uvést množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla, jak je zaznamenáno v technických denících.
2.2.2 POŽADAVKY NA VYČÍSLENÍ
Úroveň přesnosti 1
Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Úroveň přesnosti 2
Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Provozovatelé letadel s průměrnými vykazovanými ročními emisemi za předchozí obchodovací období (nebo konzervativní odhad nebo předpoklad, jestliže vykazované emise nejsou k dispozici nebo je již nelze použít), které jsou rovny nejvýše 50 kilotunám fosilního CO2, použijí pro zdrojové toky jako minimum úroveň přesnosti 1. Všichni ostatní provozovatelé letadel použijí pro zdrojové toky úroveň přesnosti 2.
2.2.3 HUSTOTA PALIVA
Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (v 1 nebo m3), provozovatel letadla převede toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Skutečnou hustotou se rozumí hustota vyjádřená jako kg/l a stanovená pro použitelnou teplotu pro konkrétní měření. Nelze-li použít palubní diagnostické systémy, je skutečnou hustotou hustota naměřená dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenaná na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva. Nejsou-li tyto informace k dispozici, určí se skutečná hustota z teploty paliva během doplňování uvedené dodavatelem paliva nebo stanovené pro letiště, na němž je palivo doplňováno, pomocí standardních srovnávacích tabulek hustoty a teploty. Standardní faktor hustoty 0,8 kg/l se použije pouze v případech, pokud provozovatel letadla ministerstvu uspokojivě prokáže, že skutečné hodnoty nejsou k dispozici.
2.3 EMISNÍ FAKTOR
Pro každé letecké palivo se použijí tyto referenční faktory vyjádřené jako t CO2 /t paliva na základě referenčních hodnot výhřevnosti a emisních faktorů.
Emisní faktory pro letecká paliva
Palivo | Emisní faktor (t CO2/t paliva) |
Letecký benzín (AvGas) | 3,10 |
Tryskový benzín (Jet B) | 3,10 |
Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A) | 3,15 |
Pro účely vykazování se tento přístup považuje za úroveň přesnosti 1.
U alternativních paliv, pro něž nebyly stanoveny referenční hodnoty, se určí emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti podle § 6. V těchto případech se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka. Pokud alternativní palivo obsahuje biomasu, platí požadavky na zjišťování a vykazování obsahu biomasy. U komerčních paliv je možno emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je založen, obsah biomasy a výhřevnost odvodit ze záznamů o nákupech příslušného paliva předložených dodavatelem paliva, pokud byly odvozeny na základě schválených mezinárodních norem.
3. POSTUPY V PŘÍPADĚ CHYBĚJÍCÍCH ÚDAJŮ
Provozovatel letadla přijme veškerá nezbytná opatření s cílem zamezit výskytu chybějících údajů zavedením vhodných kontrolních činností, jak je stanoveno v § 14. Pokud pro let část údajů potřebných pro stanovení emisí chybí kvůli okolnostem, které jsou mimo kontrolu provozovatele letadel, a jestliže tyto údaje nelze určit pomocí alternativní metody stanovené v plánu zjišťování, může provozovatel odhadnout emise pomocí nástrojů pro provozovatele letadla s nízkými emisemi dle § 7. Množství emisí, u nichž se použije tento přístup, je uvedeno ve výkazu ročních emisí CO2.