287/2010 Sb. znění účinné od 1. 11. 2010 do 31. 12. 2012

287

VYHLÁŠKA

ze dne 8. října 2010

o provedení některých ustanovení zákona o podmínkách obchodování s povolenkami

na emise skleníkových plynů v oblasti letectví

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. d) až f) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/2010 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 7 odst. 2, § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 a § 9 odst. 6 zákona:

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹ a upravuje

a)	rozsah a postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a údajů o tunokilometrech,
b)	náležitosti plánů pro zjišťování emisí a tunokilometrů,
c)	podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech, které je nutné oznámit, a
d)	formuláře žádosti o přidělení povolenek.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

letištěm odletu – letiště, na němž začíná let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze č. 1 zákona,

letištěm příletu – letiště, na němž končí let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze č. 1 zákona,

dvojicí letišť – dvojice tvořená letištěm odletu a příletu,

dokumentací o hmotnosti a vyvážení – dokumentace uvedená v mezinárodních², evropských³ nebo vnitrostátních předpisech,

cestujícími – osoby na palubě letadla během letu s výjimkou členů posádky,

užitečným zatížením – celková hmotnost nákladu, pošty, cestujících a zavazadel přepravovaných na palubě letadla během letu,

tunokilometrem – tuna užitečného zatížení přepravovaná na vzdálenost jednoho kilometru,

výkaz údajů o tunokilometrech – výkaz provozovatele letadla o celkovém množství tunokilometrů za kalendářní rok,

výkaz o ročních emisích CO₂ – výkaz provozovatele letadla o celkovém množství vyprodukovaných emisí CO₂ za kalendářní rok,

vsázkou – množství paliva podrobeného reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v rámci jedné nakládky nebo opakovaně po určitou dobu,

podílem biomasy – hmotnostní podíl uhlíku biologického původu vztažený na hmotnost celkového uhlíku biologického i fosilního původu ve směsném palivu,

palivem z biomasy – biomasa spalovaná k energetickým účelům,

emisemi ze spalování – emise skleníkových plynů pocházející z exotermické reakce paliva s kyslíkem,

úrovní přesnosti – dosažená přesnost při stanovení aktivitních údajů, emisních faktorů, jakož i metodiky užitečného zatížení,

postupem zjišťování – postup stanovení emisí výpočtem a postup stanovení údajů o tunokilometrech, jakož i výběr úrovní přesnosti,

obdobím vykazování – období kalendářního roku, v němž jsou emise nebo údaje o tunokilometrech zjišťovány a vykazovány,

aktivitním údajem – informace o spotřebě paliva, vyjádřené v jednotkách hmotnosti (t),

emisním faktorem – faktor vycházející z obsahu uhlíku v palivech, vyjádřené v tCO₂/TJ nebo tCO₂/t,

zdrojem emisí – jednotlivé letadlo,

zdrojovým tokem – konkrétní druh paliva, způsobující emise CO₂ v jednom nebo více zdrojích emisí v důsledku jeho spotřeby,

méně významným zdrojovým tokem – zdrojový tok, jehož roční emise nepřekračuje 5 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 10 %, maximálně však 100 kt,

nejméně významným zdrojovým tokem – zdrojový tok, jehož roční emise nepřekračuje 1 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 2 %, maximálně však 20 kt,

komerčním standardním palivem – letecký petrolej (jet A1 nebo jet A), tryskový benzín (Jet B) a letecký benzín (AvGas), které jsou mezinárodně normalizovanými komerčními palivy, která vykazují 95% interval spolehlivosti, nejvýše ± 1 % jejich specifikované výhřevnosti,

neúměrně vysokými náklady – náklady na opatření nepřiměřené jeho celkovým přínosům, přičemž

při výběru úrovní přesnosti může být prahová hodnota definována jako hodnota povolenek odpovídající zlepšení úrovně přesnosti,

při opatření zvyšujícím kvalitu vykazovaných emisí nebo tunokilometrů, ale bez přímého dopadu na přesnost, mohou neúměrně vysoké náklady odpovídat podílu překračujícímu indikativní prahovou hodnotu 1 % průměrné hodnoty z dostupných údajů o emisích buď vykázaných za předchozí kalendářní rok, nebo v případě nového provozovatele z referenčních hodnot převzatých ze srovnatelných zdrojů emisí,

úrovní závažnosti – kvantitativní prahová hodnota vyjadřující v procentech nejvyšší možnou odchylku při ověřování emisí skleníkových plynů nebo tunokilometrů․

§ 3

Zásady a postupy zjišťování

Provozovatel letadla zjišťuje emise a tunokilometry v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. 1 k této vyhlášce. Emise a údaje o tunokilometrech se zjišťují postupem založeným na výpočtu. Postupy pro výpočet emisí jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce, postupy pro výpočet údajů o tunokilometrech jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

§ 4

Úroveň přesnosti

(1)	Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory nebo metodika užitečného zatížení letadla. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost.
(2)	Provozovatel letadla použije při zjišťování emisí úrovně přesnosti uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce. Provozovatel letadla s průměrnými vykazovanými ročními emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou rovny nejvýše 50 kilotunám fosilního CO₂, použije pro zdrojové toky jako minimum úroveň přesnosti 1. Stejnou úroveň přesnosti použije provozovatel letadla, jestliže u něj vykazované emise nejsou k dispozici nebo je již nelze použít a jejich konzervativní odhad nebo předpoklad jsou rovny nejvýše 50 kilotunám fosilního CO₂. Všichni ostatní provozovatelé letadel použijí pro zdrojové toky úroveň přesnosti 2.
(3)	Provozovatel letadla použije při zjišťování tunokilometrů úrovně přesnosti uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce. Provozovatel letadla použije k určení hmotnosti cestujících jednu ze dvou úrovní přesnosti. Ve stejném obchodovacím období se zvolená úroveň přesnosti vztahuje na všechny lety.
(4)	Pokud pro dočasné technické problémy nelze použít předepsané úrovně přesnosti, aplikuje provozovatel letadla nejvyšší dosažitelnou úroveň přesnosti do té doby, než dojde k návratu k původnímu stavu. Dočasnou změnu provozovatel letadla bez prodlení nahlásí Ministerstvu životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) s uvedením důvodů, které k této změně vedly.
(5)	Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel letadla plně dokumentuje, přičemž zajistí co největší úplnost dat.

§ 5

Použití emisních faktorů

(1)	Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 2 k této vyhlášce. Jestliže provozovatel letadla použije v průběhu referenčního roku alternativní palivo, pro které nejsou stanoveny referenční emisní faktory, aplikuje emisní faktory v souladu s § 6.
(2)	Pro biomasu je stanoven emisní faktor 0. Emise CO₂ pocházející z biomasy se nezapočítávají. Skutečné emise z biomasy se vykazují odděleně od ostatních emisí daného zařízení. Za biomasu se považují materiály uvedené v jiném právním předpise⁴.

§ 6

Stanovení emisních faktorů pro alternativní paliva

(1)

Příslušné CEN normy se použijí při procedurách aplikovaných na

a)	vzorkování paliva a na určení jeho výhřevnosti, stanovení obsahu uhlíku a emisního faktoru, zejména vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury, stanovení spalného tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku pro různé typy paliv,
b)	vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm.

Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné použitelné normy, postupy mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle metodických pokynů přijatých provozovatelem letadla v dohodě s ministerstvem. Odebraný vzorek pro danou vsázku musí být dostatečně reprezentativní. Odběru vzorku podléhá nejméně každých 20 000 tun alternativního paliva, nejméně je nutné odebrat vzorek šestkrát ročně.

(2)

Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se přednostně použije laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025, popřípadě laboratoř splňující požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025, pokud provozovatel letadla ministerstvu doloží, že laboratoř tyto požadavky splňuje.

(3)

Při reprezentativním vzorkování se vyloučí odvozené oxidační faktory, stanovené složení, emisní faktor, stanovený obsah uhlíku, výhřevnosti, emisní faktory a vsázky biomasy, které nejsou dostatečně reprezentativní a jsou zatíženy systematickou chybou.

(4)

Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení, emisního faktoru a stanovení podílu biomasy včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.

(5)

Podíl biomasy v palivu se stanoví metodou manuálního roztřídění složek směsných materiálů, diferenční metodou stanovující výhřevnost binárních směsí a jejich čisté složky nebo isotopickými metodami založenými na analýze uhlíku 14. Není-li stanovení podílu biomasy ve směsném palivu technicky proveditelné nebo je zatíženo neúměrnými náklady, má se v takových případech za to, že podíl biomasy je nulový.

§ 7

Požadavky na provozovatele letadla

s nízkými emisemi

(1)

Provozovatel letadla, který není provozovatelem obchodní letecké dopravy, jenž po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém tomto období méně než 243 letů nebo uskuteční lety s celkovou roční produkcí emisí nižší než 10 000 tun CO₂ za rok, může odhadnout spotřebu paliva pomocí nástrojů schválených Evropskou komisí.

(2)

Provozovatel letadla, který využívá schválených nástrojů pro odhad spotřeby paliva a během vykazovaného roku překročí prahovou hodnotu uvedenou v odstavci 1, oznámí tuto skutečnost neprodleně ministerstvu. Pokud provozovatel letadla nezajistí, že počínaje následujícím vykazovaným obdobím nebude prahová hodnota opět překročena, aktualizuje plán zjišťování, aby splnil požadavky zjišťování stanovené v příloze č. 2 k této vyhlášce, a revidovaný plán zjišťování bez zbytečného odkladu předloží ministerstvu ke schválení.

§ 8

Nejistoty při výpočtu emisí CO2 a údajů

o tunokilometrech v činnosti v oblasti letectví

(1)	Při výpočtu emisí a údajů o tunokilometrech musí provozovatel letadla brát v úvahu hlavní zdroje nejistoty a využít tyto informace při výběru metody zjišťování schválené v plánu zjišťování podle bodů 5 a 6 přílohy č. 4 k této vyhlášce.
(2)	Je-li doplněné palivo stanoveno výhradně podle fakturovaného množství paliva nebo jiných odpovídajících dokladů poskytnutých dodavatelem paliva, například dodacích listů pro palivo doplněné pro daný let, nepožaduje se žádný další důkaz o související úrovni nejistoty. Pokud se pro měření doplněného paliva používají palubní systémy, je nutné úroveň nejistoty spojenou s měřením paliva doložit kalibračními listy. Nejsou-li kalibrační listy k dispozici, provozovatel letadla poskytne specifikace výrobce letadla určující úrovně nejistoty u palubních systémů pro měření paliva a předloží doklady o provádění kontrol správného fungování systémů pro měření paliva.
(3)	Nejistoty u všech ostatních částí metodiky zjišťování vycházejí například z konzervativního odborného posouzení s přihlédnutím k odhadovanému počtu letů ve vykazovaném období. Ke kumulativnímu účinku všech součástí měřicího systému na nejistotu ročních údajů o činnosti se nepřihlíží.

§ 9

Plán pro zjišťování emisí CO2 a tunokilometrů

(1)	Provozovatel letadla použije pro vytvoření plánu zjišťování emisí CO₂ formulář uvedený v příloze č. 4 k této vyhlášce.
(2)	Provozovatel letadla použije pro vytvoření plánu pro zjišťování tunokilometrů formulář uvedený v příloze č. 5 k této vyhlášce. Provozovatel letadla v plánu pro zjišťování tunokilometrů stanoví, která metodika zjišťování se používá pro jednotlivé typy letadel. Pokud provozovatel letadla hodlá používat najaté letadlo či jiný typ letadel, které nebylo v plánu pro zjišťování tunokilometrů zahrnuto v době jeho předložení ministerstvu, provozovatel letadla uvede v plánu pro zjišťování tunokilometrů popis postupu, který se bude používat pro stanovení metodiky zjišťování pro tyto dodatečné typy letadel. Po zvolení musí být metodika zjišťování důsledně uplatňována.
(3)	Provozovatel letadla před zahájením každého obchodovacího období přezkoumá plán zjišťování emisí CO₂ nebo tunokilometrů a popřípadě předloží revidovaný plán zjišťování. Při provádění tohoto přezkumu provozovatel letadla posoudí, zda je možno změnit metodiku zjišťování s cílem zlepšit kvalitu vykázaných údajů, aniž by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům. Případné navrhované změny metodiky zjišťování oznámí provozovatel letadla ministerstvu.

§ 10

Podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí

Podstatné změny pro zjišťování a vykazování emisí jsou

a)	změna vykazovaných průměrných ročních emisí, která vyžaduje, aby provozovatel letadla uplatňoval jinou úroveň přesnosti,
b)	změna počtu letů nebo celkových ročních emisí, jež vede k tomu, že provozovatel letadla překročí prahovou hodnotu pro provozovatele letadla s nízkými emisemi, a
c)	podstatné změny druhu používaných paliv.

§ 11

Ověřování

(1)

Při ověřování výkazu o ročních emisích CO₂ nebo výkazu údajů o tunokilometrech autorizovaná osoba posuzuje, zda aplikovaný postup zjišťování souhlasí se schváleným popisem postupu zjišťování a zda výsledky zjišťování obsažené ve výkazu ročních emisí CO₂ a výkazu údajů o tunokilometrech jsou prosty nedostatků, zkreslení nebo chyb, které by vedly k nepřesně nahlášeným informacím.

(2)

V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba

a)	se seznámí se všemi činnostmi realizovanými provozovatelem letadla, jednotlivými zdroji emisí, měřicími přístroji použitými ke zjišťování nebo měření aktivitních údajů a údajů o tunokilometrech, způsobem odvození a aplikace emisních faktorů,
b)	se seznámí se systémem zacházení s daty a jejich správou, kterou provádí provozovatel letadla s ohledem na zjišťování a vykazování; opatří si, analyzuje a ověří data obsažená v tomto systému,
c)	vychází z přijaté úrovně přesnosti ověřovacího procesu v kontextu s povahou a komplexností činností realizovaných provozovatelem letadla,
d)	zjišťuje stupeň rizika, zda u daného emisního výkazu nebo výkazu údajů o tunokilometrech mohlo dojít ke zkreslení vykázaných údajů, přičemž bere v úvahu jakýkoliv nedostatek, deformaci nebo chybu, zejména sleduje možnou netransparentnost způsobu správy dat a vychýlené nebo nekonzistentní hodnoty,
e)	sestaví plán ověřování, který koresponduje s těmito riziky a s rozsahem a komplexností činností a zdrojů emisí provozovatele letadla,
f)	uskuteční plán ověřování údajů v souladu s definovanými výběrovými metodami a zajištěním všech dodatečných faktů, na kterých založí své závěry,
g)	prověří náležitou aplikaci postupu zjišťování, která je deklarována v plánech zjišťování a která deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí příslušných úrovní přesnosti,
h)	vyžádá si v případě potřeby od provozovatele letadla chybějící data nebo doplnění chybějící části dokumentace, vysvětlení odchylky v emisních datech nebo revizi výpočtů před tím, než bude učiněn definitivní závěr o ověřování,
i)	prověří, zda standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat byly použity v souladu s touto vyhláškou,
j)	přesvědčí se, zda zjištěné informace nenasvědčují předchozímu zkreslování výsledků,
k)	prověří úplnost údajů o letech, emisích a tunokilometrech v porovnání s údaji o letovém provozu, jako jsou údaje shromažďované agenturou Eurocontrol, s cílem ujistit se, že ve výkazu provozovatele letadla byly vzaty v úvahu pouze způsobilé lety,
l)	prověří soulad mezi vykázanými údaji a dokumentací o hmotnosti a vyvážení,
m)	prověří soulad mezi údaji o agregované spotřebě paliva a údaji o nakoupeném či jinak dodaném palivu pro letadla vykonávající činnost v oblasti letectví a
n)	posoudí, zda byly splněny úrovně závažnosti; pro provozovatele letadla s ročními emisemi nejvýše 500 kt CO₂ a u údajů o tunokilometrech je úroveň závažnosti 5 %; pro provozovatele letadla s ročními emisemi nad 500 kt CO₂ je úroveň závažnosti 2 %.

(3)

V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá provozovateli letadla doklad o výsledku ověření emisí.

§ 12

Vykazování výsledků zjišťování

(1)

Provozovatel letadla vykazuje množství emisí CO₂ prostřednictvím formuláře pro vykazování výsledků zjišťování emisí CO₂ ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emise se vykazují zaokrouhleně na tuny CO₂. Emisní faktory se zaokrouhlí tak, aby obsahovaly pouze hodnoty významné jak pro výpočty emisí, tak pro účely výpočtů emisí a vykazování. Spotřeba paliva na let se použije se všemi hodnotami významnými pro výpočet. Aktivitní údaje a emisní faktory se zaokrouhlí tak, aby nedocházelo ke zkreslování vykazovaného množství emisí.

(2)

Provozovatel letadla vykazuje údaje o tunokilometrech pro účely žádostí podle § 9 odst. 3 a odst. 6 zákona prostřednictvím formuláře pro vykazování výsledků zjišťování údajů o tunokilometrech ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. 7 k této vyhlášce. Vykazování údajů o tunokilometrech se požaduje pouze s ohledem na sledované roky v nich stanovené. Tunokilometry se vykazují v zaokrouhlených hodnotách [tkm]. Veškeré údaje pro let se použijí se všemi hodnotami důležitými pro výpočet.

§ 13

Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat

(1)

Provozovatel letadla zajistí, aby byly všechny informace podle § 12 odst. 2 zaznamenány, kontrolovány a připraveny k nezávislému ověření.

(2)

Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat zahrnují vždy

a)	identifikaci zdrojů emisí,
b)	posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování a vykazování,
c)	odpovědnostní vztahy,
d)	metody výpočtu nebo měření, které byly užity,
e)	použité měřicí zařízení, bylo-li použito,
f)	vykazování a záznamy,
g)	vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému a
h)	opravné a preventivní činnosti.

(3)

Autorizovaná osoba provádí kontrolu transparentnosti, zjišťování a vykazování výsledků v souladu s požadavky na standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat.

(4)

Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat zajistí provozovatel letadla, aby nedošlo k opominutím, zkreslením nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto kontrolních postupů musí provozovatel letadla navrhnout s ohledem na komplexnost datového souboru. O použití postupů učiní provozovatel letadla záznam, který slouží jako podklad při ověřování.

(5)

Jednoduché a efektivní standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat musí vycházet z porovnání výsledků zjišťování při použití vertikálních či horizontálních přístupů.

(6)

Vertikální přístup spočívá v porovnání emisních dat zjišťovaných u daného provozovatele letadla v různých letech, pokud se rozdíly mezi jednotlivými roky nedají vysvětlit změnami

a)	v povaze prováděných činností,
b)	týkajícími se množství použitých paliv nebo materiálů, nebo
c)	týkajícími se provozních charakteristik procesů, při nichž dochází k emisím.

(7)

Horizontální přístup spočívá v porovnávání různých způsobů sběru relevantních dat; vždy se jedná o porovnání

a)	dat o spotřebě paliv v daných zdrojích emisí s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
b)	dat o celkové spotřebě paliv s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
c)	emisních faktorů, které byly stanoveny provozovatelem letadla nebo prodejcem paliva, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami podle standardních kategorií paliv Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), které vycházejí z Mezinárodní agentury pro energii pro porovnatelná paliva,
d)	emisních faktorů získaných na základě analýzy paliva s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro porovnatelná paliva a
e)	naměřených a vypočtených hodnot.

§ 14

Uchovávání informací

(1)

Informace o zjištěném množství emisí CO₂ a údaje o tunokilometrech za dané letadlo provozovatel letadla uchovává alespoň 10 let od předložení výkazu ročních emisí CO₂ a výkazu údajů o tunokilometrech. Uchovávaná data musí být takového rozsahu, aby bylo umožněno provedení ověření výročního výkazu ročních emisí CO₂ a výkazu údajů o tunokilometrech předloženého provozovatelem letadla.

(2)

Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají

a)	seznam všech sledovaných zdrojů emisí,
b)	aktivitní údaje použité pro jakýkoliv výpočet emisí pro každý zdroj emisí,
c)	dokumenty odůvodňující výběr zjišťovacího postupu a dokumenty odůvodňující dočasné nebo trvalejší změny postupu zjišťování a výběr úrovně přesnosti,
d)	všechny relevantní informace týkající se emisních faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv,
e)	dokumentace postupu zjišťování a výsledky odvození technologicky specifických emisních faktorů a relativního zastoupení biomasy pro konkrétní paliva,
f)	dokumentace procesu sběru aktivitních údajů a jejich zdroje emisí,
g)	dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním,
h)	výkaz o ročních emisích CO₂ a v případě, že provozovatel letadla požádal o přidělení povolenek zdarma i výkaz údajů o tunokilometrech,
i)	jakékoliv další informace, které byly identifikovány jako nezbytné pro ověření emisního výkazu,
j)	seznam vlastních a najatých letadel a důkazy o úplnosti tohoto seznamu,
k)	seznam letů zahrnutých v každém vykazovaném období a potřebné důkazy o úplnosti tohoto seznamu,
l)	údaje použité k určení užitečného zatížení a vzdálenosti pro roky, za něž jsou vykázány údaje o tunokilometrech, a
m)	dokumentace ohledně přístupu k nedostatkům v údajích a údaje použité k odstranění nedostatků v údajích, pokud se vyskytly.

§ 15

Formuláře žádostí o přidělení povolenek

ze zvláštní rezervy

(1)	Formulář žádosti o přidělení povolenek zdarma podle § 9 odst. 3 zákona je stanoven v příloze č. 8 k této vyhlášce.
(2)	Formulář žádosti o přidělení povolenek ze zvláštní rezervy pro nového provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. a) zákona je stanoven v příloze č. 9 k této vyhlášce.
(3)	Formulář žádosti o přidělení povolenek ze zvláštní rezervy pro provozovatele letadla, u něhož dochází k nárůstu tunokilometrů podle § 9 odst. 5 písm. b) zákona, je stanoven v příloze č. 10 k této vyhlášce.

§ 16

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2010.

Ministr:

Mgr. Drobil v. r.

Příloha č. 1

Zásady zjišťování a vykazování

K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů a údajů o tunokilometrech podle zákona vychází zjišťování a vykazování z následujících zásad:

a) úplnosti,

b) konzistence,

c) transparentnosti,

d) pravdivosti,

e) rentability nákladů a

f) spolehlivosti.

Základní charakteristika zásad:

Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité provozovatele letadel zahrnuje všechny emise CO₂ ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona.

Konzistence: Zjišťované a vykazované emise a tunokilometry musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou.

Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit.

Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí a tunokilometrů nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných údajů. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů emisí a tunokilometrů zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí a tunokilometrů jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování sledovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání zjišťovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí a tunokilometrů včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích a tunokilometrech za daného provozovatele letadel.

Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí a tunokilometrů nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy používané provozovatelem letadel.

Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí a tunokilometrů musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje.

Příloha č. 2

Postupy zjišťování emisí z činností v oblasti letectví

1. OMEZENÍ A ÚPLNOST

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování emisí z činností v oblasti letectví, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona.

Zahrnou se všechny lety uvedené v příloze č. 1 zákona uskutečněné provozovatelem letadla ve vykazovaném období. K identifikaci jednoznačného provozovatele letadla odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.

2. POSTUPY PRO VÝPOČET EMISÍ C0₂

Emise CO₂ z činností v oblasti letectví se vypočítají pomocí tohoto vzorce:

Emise CO₂ = spotřeba paliva x emisní faktor

2.1 VOLBA METODIKY

Provozovatel letadla v plánu zjišťování pro každý typ letadla stanoví

a) jaký výpočetní vzorec bude použit (metoda A nebo metoda B),

b) zdroj dat, který se používá ke stanovení údajů o doplněném palivu a palivu obsaženém v nádrži, a způsoby předávání, uchovávání a získávání těchto údajů,

c) popřípadě jaká metoda se používá ke stanovení hustoty; pokud se používají srovnávací tabulky hustoty a teploty, provozovatel upřesní zdroj těchto dat.

Pokud provozovatel letadla hodlá používat najatá letadla či jiné typy letadel, jež nebyly v plánu zjišťování zahrnuty v době jeho předložení ministerstvu, uvede v plánu zjišťování popis postupu, který se bude používat pro stanovení metodiky zjišťování pro tyto dodatečné typy letadel. Provozovatel letadla zajistí, aby po zvolení byla metodika zjišťování důsledně uplatňována. U písmen b) a c) může v případě, je-li to nezbytné ve zvláštních situacích, kdy například dodavatelé paliva nemohou poskytnout veškeré údaje potřebné pro určitou metodiku, vytvořit a použít seznam používaných metodik pro určitá letiště s obsahem odchylek od obecné metodiky - viz bod 5 písm. g) formuláře plánu pro zjišťování emisí uvedeného v příloze č. 4 této vyhlášky.

Provozovatel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje ve spojení s nejnižší nejistotou, aniž by vznikly nepřiměřené náklady.

2.2 SPOTŘEBA PALIVA

Spotřeba paliva je vyjádřena jako spotřebované palivo v jednotkách hmotnosti (t) během vykazovaného období.

Spotřebované palivo je zjišťováno pro každý let a pro každé palivo a zahrnuje palivo spotřebované pomocným palubním zdrojem podle níže uvedených výpočetních vzorců.

Doplněné palivo může být stanoveno

a)	na základě měření dodavatelem paliva, jak je pro každý let zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo fakturách nebo
b)	pomocí palubních diagnostických systémů letadla.

Údaje jsou převzaty od dodavatele paliva nebo zaznamenány v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, technickém deníku letadla nebo jsou provozovateli letadel přenášeny elektronicky z letadla. Palivo obsažené v nádrži lze určit pomocí palubních diagnostických systémů letadla a zaznamenat v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo tyto údaje mohou být provozovateli letadel předávány elektronicky z letadla.

2.2.1 VÝPOČETNÍ VZORCE

Skutečná spotřeba paliva se vypočítá pomocí jedné z těchto dvou metod:

METODA A:

Použije se tento vzorec:

Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let (v t) + palivo doplněné pro tento následující let (v t)

Pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo následný let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo vykonává jiné činnosti než let, například prochází větší údržbou zahrnující vyprázdnění nádrží, po letu, při němž je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let' údajem "množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla", jak je zaznamenáno v technických denících.

METODA B:

Použije se tento vzorec:

Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu (v t) + palivo doplněné pro let (v t) -množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu (v t)

Okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskutečnilo žádný let před letem, jehož spotřeba paliva je monitorována, mohou provozovatelé letadel místo údaje „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu" uvést množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla, jak je zaznamenáno v technických denících.

2.2.2 POŽADAVKY NA VYČÍSLENÍ

Úroveň přesnosti 1

Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.

Úroveň přesnosti 2

Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

Provozovatelé letadel s průměrnými vykazovanými ročními emisemi za předchozí obchodovací období (nebo konzervativní odhad nebo předpoklad, jestliže vykazované emise nejsou k dispozici nebo je již nelze použít), které jsou rovny nejvýše 50 kilotunám fosilního CO₂, použijí pro zdrojové toky jako minimum úroveň přesnosti 1. Všichni ostatní provozovatelé letadel použijí pro zdrojové toky úroveň přesnosti 2.

2.2.3 HUSTOTA PALIVA

Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (v 1 nebo m³), provozovatel letadla převede toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Skutečnou hustotou se rozumí hustota vyjádřená jako kg/l a stanovená pro použitelnou teplotu pro konkrétní měření. Nelze-li použít palubní diagnostické systémy, je skutečnou hustotou hustota naměřená dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenaná na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva. Nejsou-li tyto informace k dispozici, určí se skutečná hustota z teploty paliva během doplňování uvedené dodavatelem paliva nebo stanovené pro letiště, na němž je palivo doplňováno, pomocí standardních srovnávacích tabulek hustoty a teploty. Standardní faktor hustoty 0,8 kg/l se použije pouze v případech, pokud provozovatel letadla ministerstvu uspokojivě prokáže, že skutečné hodnoty nejsou k dispozici.

2.3 EMISNÍ FAKTOR

Pro každé letecké palivo se použijí tyto referenční faktory vyjádřené jako t CO₂ /t paliva na základě referenčních hodnot výhřevnosti a emisních faktorů.

Emisní faktory pro letecká paliva

Palivo	Emisní faktor (t CO₂/t paliva)
Letecký benzín (AvGas)	3,10
Tryskový benzín (Jet B)	3,10
Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A)	3,15

Pro účely vykazování se tento přístup považuje za úroveň přesnosti 1.

U alternativních paliv, pro něž nebyly stanoveny referenční hodnoty, se určí emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti podle § 6. V těchto případech se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka. Pokud alternativní palivo obsahuje biomasu, platí požadavky na zjišťování a vykazování obsahu biomasy. U komerčních paliv je možno emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je založen, obsah biomasy a výhřevnost odvodit ze záznamů o nákupech příslušného paliva předložených dodavatelem paliva, pokud byly odvozeny na základě schválených mezinárodních norem.

3. POSTUPY V PŘÍPADĚ CHYBĚJÍCÍCH ÚDAJŮ

Provozovatel letadla přijme veškerá nezbytná opatření s cílem zamezit výskytu chybějících údajů zavedením vhodných kontrolních činností, jak je stanoveno v § 14. Pokud pro let část údajů potřebných pro stanovení emisí chybí kvůli okolnostem, které jsou mimo kontrolu provozovatele letadel, a jestliže tyto údaje nelze určit pomocí alternativní metody stanovené v plánu zjišťování, může provozovatel odhadnout emise pomocí nástrojů pro provozovatele letadla s nízkými emisemi dle § 7. Množství emisí, u nichž se použije tento přístup, je uvedeno ve výkazu ročních emisí CO₂.

Příloha č. 3

Postupy zjišťování tunokilometrů z činností v oblasti letectví

1. OMEZENÍ A ÚPLNOST

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví uvedených v příloze č. 1 zákona. Zahrnou se veškeré lety, na něž se vztahuje příloha č. 1 zákona, které provozovatel letadla uskuteční v průběhu vykazovaného období.

K identifikaci jednoznačného provozovatele letadel odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.

2. METODIKY VÝPOČTU ÚDAJŮ O TUNOKILOMETRECH

2.1 VÝPOČETNÍ VZOREC

Provozovatelé letadel zjišťují a vykazují údaje o tunokilometrech pomocí metodiky založené na výpočtu. Výpočet údajů o tunokilometrech je založen na tomto vzorci:

Tunokilometry (t km) = vzdálenost (km) * užitečné zatížení (t)

2.2 VZDÁLENOST

Vzdálenost se vypočítá pomocí vzorce:

Vzdálenost [km] = vzdušná vzdálenost [km] + 95 km

Vzdušná vzdálenost je vymezena jako nejkratší vzdálenost mezi dvěma místy na povrchu Země, která se určí pomocí systému uvedeného v mezinárodních předpisech².

Zeměpisná šířka a zeměpisná délka letišť se převezme z údajů o poloze letiště zveřejněných v leteckých informačních příručkách v souladu s mezinárodními předpisy² nebo ze zdroje využívajícího takovéto údaje leteckých informačních příruček.

Lze použít rovněž vzdálenosti vypočítané pomocí programového vybavení nebo třetí stranou, je-li metodika výpočtu založena na výše uvedeném vzorci a údajích leteckých informačních příruček.

2.3 UŽITEČNÉ ZATÍŽENÍ

Užitečné zatížení se vypočítá pomocí vzorce:

Užitečné zatížení (t) = hmotnost nákladu a poštovních zásilek (t) + hmotnost cestujících a odbavených zavazadel (t)

2.3.1 HMOTNOST NÁKLADU A POŠTOVNÍCH ZÁSILEK

Pro výpočet užitečného zatížení se použije skutečná nebo standardní hmotnost obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety. Provozovatelé letadel, od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou vhodnou metodiku pro určení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek v plánu zjišťování ke schválení příslušným orgánem.

Skutečná hmotnost nákladu a poštovních zásilek nezahrnuje vlastní hmotnost palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení, a provozní hmotnost.

2.3.2 HMOTNOST CESTUJÍCÍCH A ODBA VENÝCH ZA VAZADEL

Úroveň přesnosti 1

Použije se standardní hodnota 100 kg pro každého cestujícího a jeho odbavená zavazadla.

Úroveň přesnosti 2

Pro každý let se použije hmotnost cestujících a odbavených zavazadel obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení.

Příloha č. 4

Formulář plánu zjišťování emisí CO2

Příloha č. 5

Formulář plánu zjišťování údajů o tunokilometrech

Příloha č. 6

Formulář výkazu ročních emisí CO2

Příloha č. 7

Formulář výkazu údajů o tunokilometrech

Příloha č. 8

Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek zdarma podle § 9 odst. 3 zákona

Příloha č. 9

Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě nového provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. a) zákona

Příloha č. 10

Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezermy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. b) zákona

Poznámky pod čarou:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES, ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství.

Rozhodnutí Komise 2009/339/ES o změně rozhodnutí 2007/589/ES o zahrnutí pokynu pro monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech v oblasti letectví.

Úmluva o mezinárodním civilním letectví zveřejněná pod č. 147/1947 Sb.

Příloha č. III hlava J nařízení Rady (EHS) č. 3922/91, ve znění nařízení Komise (ES) č. 859/2008 ze dne 20. srpna 2008.

Příloha č. 6 vyhlášky č. 12/2009 Sb., o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů.