V praxi jsou běžná ujednání, kdy strany chtějí vázat plnění dlužníka věřiteli na určitou budoucí nejistou událost. Typicky jde např. o ujednání o tom, že dlužník bude plnit věřiteli až tehdy, kdy bude dlužníku plnit jeho jiný dlužník z jejich vzájemného závazku. Soudní praxe dosud takové ujednání posuzovala jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V poměrech nového občanského zákoníku je to však složitější. Celý článek