Tradiční dělení norem soukromého práva na hmotné a procesní naráží na překážku, že některé původem procesněprávní normy mají zvláštní vlastnost spočívající v tom, že definují právní sílu hmotného práva věřitele pro případ, že dlužník není ochoten nebo schopen svůj závazek splnit, i když věřitel už má v ruce exekuční titul. Od běžných norem procesního práva se liší tím, že neurčují, jak se má postupovat v řízení, ale jejich prostřednictvím zákon stanoví, za jakých dalších podmínek věřitel může své právo vymoci. Celý článek