Dne 25. září 2017 byl ve Sbírce zákonů publikován pod č. 313/2017 Sb. nález Ústavního soudu ze dne 18. července 2017 sp. zn. Pl. ÚS 2/17 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb.

Navrhovatel, skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, navrhl Ústavnímu soudu, aby v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb., zrušil § 17 odst. 2, § 23 odst. 1 písm. j) a část § 23 odst. 2 písm. a) v ustanovení písm. „j)“. Napadená ustanovení dávají obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností možnost, aby za účelem kontroly spalovacího stacionárního zdroje zasáhl do práva jeho provozovatele na nedotknutelnost obydlí podle čl․ 12 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel zdůrazňuje, že Listina umožňuje domovní prohlídku na příkaz soudce jen pro účely trestního řízení, nikoliv v případě postupu podle zákona o ochraně ovzduší.

Návrh byl zamítnut. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená právní úprava, která představuje omezení základního práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, splňuje formální i materiální podmínky pro zákonné omezení tohoto práva a sleduje legitimní cíle ochrany zdraví osob a ochrany práv a svobod jiných, přičemž je vůči těmto legitimním cílům přiměřená. Jestliže z našeho právního řádu a také z judikatury Evropského soudu pro lidská práva obecně plyne, že důkazní břemeno nese příslušný správní orgán ochrany ovzduší, je zcela legitimní, aby měl k dispozici přiměřený a současně účinný nástroj, pro splnění tohoto veřejnoprávního cíle. Napadená úprava tak nepředstavuje nepřiměřený prostředek ani z hlediska správního práva trestního.

Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Jaroslav Fenyk.

Nález nabyl účinnosti dnem 25. září 2017.

Zdroj: Právní zpravodaj, C. H. Beck