Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS z 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 (SJ 93/2016, PR 7/2016 s. 260)

Existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo přijal plnění z neplatné smlouvy, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu tím, že umožnila odčerpání peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

Škůdce, který poškozenému nahradil škodu způsobenou odvedením peněz na základě neplatného smluvního ujednání, může uplatnit proti obohacené smluvní straně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 ObčZ 1964.

Komentář: Jde o dosti nepříznivý případ neschválení rozhodnutí velkého senátu do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Prvotně byl řešen problém konkurence nároku na náhradu škody proti škůdci se souběžně vznikajícími nároky poškozeného (na plnění ze závazku či na vydání bezdůvodného obohacení) vůči třetím osobám při neoprávněném vyvedení hodnot z majetku obchodní společnosti do dispozice jiného protiprávním jednáním jejích statutárních orgánů; velký senát překonal názor dovozující vznik škody až k okamžiku nevymožitelnosti jiných nároků (viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1338/2009, to ovšem s odkazem na judikaturu vytvořenou v dosti odlišných souvislostech, zejména u odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci). Zatímco závěry vyjádřené první právní větou nevyvolaly při projednání prakticky žádnou kontroverzi, problém nastal v tom, že velký senát zřejmě poněkud nad rámec dovolacího přezkumu řešil i otázku následného vzájemného vypořádání vztahů mezi škůdcem a obohacenou osobou (ta zde nebyla účastníkem řízení) způsobem naznačeným ve druhé právní větě. Tento poněkud širší výklad pojmu plnění za jiného v režimu ObčZ 1964 se ukázal být neschůdným, přestože například podle nového kodexu nejsou skutkové podstaty bezdůvodného obohacení definovány kogentně (viz § 2991 odst. 2 ObčZ) a podle § 2991 odst. 1 ObčZ je měřítkem zejména to, zda k obohacení na úkor jiného došlo bez spravedlivého důvodu. Přiléhavější je totiž zřejmě vypořádání těchto osob v režimu tzv. nepravé solidarity.